Lamentations 5
1 Remember, O LORD, what has happened to us. Look and see our disgrace!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance has been turned over to strangers, our houses to foreigners.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We have become fatherless orphans; our mothers are widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We must buy the water we drink; our wood comes at a price.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 We are closely pursued; we are weary and find no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We submitted to Egypt and Assyria to get enough bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers sinned and are no more, but we bear their punishment.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Slaves rule over us; there is no one to deliver us from their hands.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We get our bread at the risk of our lives because of the sword in the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin is as hot as an oven with fever from our hunger.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Women have been ravished in Zion, virgins in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes have been hung up by their hands; elders receive no respect.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Young men toil at millstones; boys stagger under loads of wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have left the city gate; the young men have stopped their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Joy has left our hearts; our dancing has turned to mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown has fallen from our head. Woe to us, for we have sinned!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Because of this, our hearts are faint; because of these, our eyes grow dim—
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 because of Mount Zion, which lies desolate, patrolled by foxes.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 You, O LORD, reign forever; Your throne endures from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why have You forgotten us forever? Why have You forsaken us for so long?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Restore us to Yourself, O LORD, so we may return; renew our days as of old,
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 unless You have utterly rejected us and remain angry with us beyond measure.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
