Job 9
1 Then Job answered:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 “Yes, I know that it is so, but how can a mortal be righteous before God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If one wished to contend with God, he could not answer Him one time out of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 God is wise in heart and mighty in strength. Who has resisted Him and prospered?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 He moves mountains without their knowledge and overturns them in His anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 He shakes the earth from its place, so that its foundations tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 He commands the sun not to shine; He seals off the stars.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 He alone stretches out the heavens and treads on the waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 He is the Maker of the Bear and Orion, of the Pleiades and the constellations of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He does great things beyond searching out, and wonders without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Were He to pass by me, I would not see Him; were He to move, I would not recognize Him.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 If He takes away, who can stop Him? Who dares to ask Him, ‘What are You doing?’
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God does not restrain His anger; the helpers of Rahab cower beneath Him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How then can I answer Him or choose my arguments against Him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 For even if I were right, I could not answer. I could only beg my Judge for mercy.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 If I summoned Him and He answered me, I do not believe He would listen to my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 For He would crush me with a tempest and multiply my wounds without cause.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He does not let me catch my breath, but overwhelms me with bitterness.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If it is a matter of strength, He is indeed mighty! If it is a matter of justice, who can summon Him?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Even if I were righteous, my mouth would condemn me; if I were blameless, it would declare me guilty.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Though I am blameless, I have no concern for myself; I despise my own life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It is all the same, and so I say, ‘He destroys both the blameless and the wicked.’
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 When the scourge brings sudden death, He mocks the despair of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hand of the wicked; He blindfolds its judges. If it is not He, then who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days are swifter than a runner; they flee without seeing good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They sweep by like boats of papyrus, like an eagle swooping down on its prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I were to say, ‘I will forget my complaint and change my expression and smile,’
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I would still dread all my sufferings; I know that You will not acquit me.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Since I am already found guilty, why should I labor in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I should wash myself with snow and cleanse my hands with lye,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 then You would plunge me into the pit, and even my own clothes would despise me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For He is not a man like me, that I can answer Him, that we can take each other to court.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Nor is there a mediator between us, to lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let Him remove His rod from me, so that His terror will no longer frighten me.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Then I would speak without fear of Him. But as it is, I am on my own.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
