Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite replied:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 “If one ventures a word with you, will you be wearied? Yet who can keep from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Surely you have instructed many, and have strengthened their feeble hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your words have steadied those who stumbled; you have braced the knees that were buckling.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now trouble has come upon you, and you are weary. It strikes you, and you are dismayed.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is your reverence not your confidence, and the uprightness of your ways your hope?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Consider now, I plead: Who, being innocent, has ever perished? Or where have the upright been destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 As I have observed, those who plow iniquity and those who sow trouble reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the breath of God they perish, and by the blast of His anger they are consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The lion may roar, and the fierce lion may growl, yet the teeth of the young lions are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perishes for lack of prey, and the cubs of the lioness are scattered.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now a word came to me secretly; my ears caught a whisper of it.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In disquieting visions in the night, when deep sleep falls on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 fear and trembling came over me and made all my bones shudder.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit glided past my face, and the hair on my body bristled.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I could not discern its appearance; a form loomed before my eyes, and I heard a whispering voice:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 ‘Can a mortal be more righteous than God, or a man more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 If God puts no trust in His servants, and He charges His angels with error,
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 how much more those who dwell in houses of clay, whose foundations are in the dust, who can be crushed like a moth!
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 They are smashed to pieces from dawn to dusk; unnoticed, they perish forever.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Are not their tent cords pulled up, so that they die without wisdom?’
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
