Job 32
1 So these three men stopped answering Job, because he was righteous in his own eyes.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 This kindled the anger of Elihu son of Barachel the Buzite, of the family of Ram. He burned with anger against Job for justifying himself rather than God,
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 and he burned with anger against Job’s three friends because they had failed to refute Job, and yet had condemned him.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Now Elihu had waited to speak to Job because the others were older than he.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 But when he saw that the three men had no further reply, his anger was kindled.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 So Elihu son of Barachel the Buzite declared: “I am young in years, while you are old; that is why I was timid and afraid to tell you what I know.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 I thought that age should speak, and many years should teach wisdom.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 But there is a spirit in a man, the breath of the Almighty, that gives him understanding.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 It is not only the old who are wise, or the elderly who understand justice.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Therefore I say, ‘Listen to me; I too will declare what I know.’
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Indeed, I waited while you spoke; I listened to your reasoning; as you searched for words,
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 I paid you full attention. But no one proved Job wrong; not one of you rebutted his arguments.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 So do not claim, ‘We have found wisdom; let God, not man, refute him.’
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 But Job has not directed his words against me, and I will not answer him with your arguments.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Job’s friends are dismayed, with no more to say; words have escaped them.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Must I wait, now that they are silent, now that they stand and no longer reply?
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 I too will answer; yes, I will declare what I know.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 For I am full of words, and my spirit within me compels me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Behold, my belly is like unvented wine; it is about to burst like a new wineskin.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 I must speak and find relief; I must open my lips and respond.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 I will be partial to no one, nor will I flatter any man.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 For I do not know how to flatter, or my Maker would remove me in an instant.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
