Job 30
1 “But now they mock me, men younger than I am, whose fathers I would have refused to entrust with my sheep dogs.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 What use to me was the strength of their hands, since their vigor had left them?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Gaunt from poverty and hunger, they gnawed the dry land, and the desolate wasteland by night.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 They plucked mallow among the shrubs, and the roots of the broom tree were their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They were banished from among men, shouted down like thieves,
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 so that they lived on the slopes of the wadis, among the rocks and in holes in the ground.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They cried out among the shrubs and huddled beneath the nettles.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 A senseless and nameless brood, they were driven off the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now they mock me in song; I have become a byword among them.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They abhor me and keep far from me; they do not hesitate to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Because God has unstrung my bow and afflicted me, they have cast off restraint in my presence.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 The rabble arises at my right; they lay snares for my feet and build siege ramps against me.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They tear up my path; they profit from my destruction, with no one to restrain them.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They advance as through a wide breach; through the ruins they keep rolling in.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Terrors are turned loose against me; they drive away my dignity as by the wind, and my prosperity has passed like a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul is poured out within me; days of affliction grip me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 Night pierces my bones, and my gnawing pains never rest.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 With great force He grasps my garment; He seizes me by the collar of my tunic.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 He throws me into the mud, and I have become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry out to You for help, but You do not answer; when I stand up, You merely look at me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 You have ruthlessly turned on me; You oppose me with Your strong hand.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 You snatch me up into the wind and drive me before it; You toss me about in the storm.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Yes, I know that You will bring me down to death, to the place appointed for all the living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Yet no one stretches out his hand to a ruined man when he cries for help in his distress.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Have I not wept for those in trouble? Has my soul not grieved for the needy?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 But when I hoped for good, evil came; when I looked for light, darkness fell.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 I am churning within and cannot rest; days of affliction confront me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I go about blackened, but not by the sun. I stand up in the assembly and cry for help.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I have become a brother of jackals, a companion of ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin grows black and peels, and my bones burn with fever.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 My harp is tuned to mourning and my flute to the sound of weeping.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
