Job 3
1 After this, Job opened his mouth and cursed the day of his birth.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And this is what he said:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 “May the day of my birth perish, and the night it was said, ‘A boy is conceived.’
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 If only that day had turned to darkness! May God above disregard it; may no light shine upon it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 May darkness and gloom reclaim it, and a cloud settle over it; may the blackness of the day overwhelm it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 If only darkness had taken that night away! May it not appear among the days of the year; may it never be entered in any of the months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Behold, may that night be barren; may no joyful voice come into it.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 May it be cursed by those who curse the day — those prepared to rouse Leviathan.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 May its morning stars grow dark; may it wait in vain for daylight; may it not see the breaking of dawn.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 For that night did not shut the doors of the womb to hide the sorrow from my eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why did I not perish at birth; why did I not die as I came from the womb?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why were there knees to receive me, and breasts that I should be nursed?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now I would be lying down in peace; I would be asleep and at rest
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 with kings and counselors of the earth, who built for themselves cities now in ruins,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 or with princes who had gold, who filled their houses with silver.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or why was I not hidden like a stillborn child, like an infant who never sees daylight?
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked cease from raging, and there the weary find rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 The captives enjoy their ease; they do not hear the voice of the oppressor.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Both small and great are there, and the slave is freed from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Why is light given to the miserable, and life to the bitter of soul,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 who long for death that does not come, and search for it like hidden treasure,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 who rejoice and greatly exult when they can find the grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Why is life given to a man whose way is hidden, whom God has hedged in?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 I sigh when food is put before me, and my groans pour out like water.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For the thing I feared has overtaken me, and what I dreaded has befallen me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I am not at ease or quiet; I have no rest, for trouble has come.”
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
