Job 14
1 “Man, who is born of woman, is short of days and full of trouble.
Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 Like a flower, he comes forth, then withers away; like a fleeting shadow, he does not endure.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 Do You open Your eyes to one like this? Will You bring him into judgment before You?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who can bring out clean from unclean? No one!
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Since his days are determined and the number of his months is with You, and since You have set limits that he cannot exceed,
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 look away from him and let him rest, so he can enjoy his day as a hired hand.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 For there is hope for a tree: If it is cut down, it will sprout again, and its tender shoots will not fail.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 If its roots grow old in the ground and its stump dies in the soil,
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 at the scent of water it will bud and put forth twigs like a sapling.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 But a man dies and is laid low; he breathes his last, and where is he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 As water disappears from the sea and a river becomes parched and dry,
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 so a man lies down and does not rise. Until the heavens are no more, he will not be awakened or roused from sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 If only You would hide me in Sheol and conceal me until Your anger has passed! If only You would appoint a time for me and then remember me! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 When a man dies, will he live again? All the days of my hard service I will wait, until my renewal comes.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 You will call, and I will answer; You will desire the work of Your hands.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 For then You would count my steps, but would not keep track of my sin.
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 My transgression would be sealed in a bag, and You would cover over my iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 But as a mountain erodes and crumbles and a rock is dislodged from its place,
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 as water wears away the stones and torrents wash away the soil, so You destroy a man’s hope.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 You forever overpower him, and he passes on; You change his countenance and send him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 If his sons receive honor, he does not know it; if they are brought low, he is unaware.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 He feels only the pain of his own body and mourns only for himself.”
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
