Job 13
1 “Indeed, my eyes have seen all this; my ears have heard and understood.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What you know, I also know; I am not inferior to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Yet I desire to speak to the Almighty and argue my case before God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 You, however, smear with lies; you are all worthless physicians.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 If only you would remain silent; for that would be your wisdom!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear now my argument, and listen to the plea of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will you speak wickedly on God’s behalf or speak deceitfully for Him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Would you show Him partiality or argue in His defense?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Would it be well when He examined you? Could you deceive Him like a man?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Surely He would rebuke you if you secretly showed partiality.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Would His majesty not terrify you? Would the dread of Him not fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your maxims are proverbs of ashes; your defenses are defenses of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Be silent, and I will speak. Then let come to me what may.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Why do I put myself at risk and take my life in my own hands?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Though He slay me, I will hope in Him. I will still defend my ways to His face.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Moreover, this will be my salvation, for no godless man can appear before Him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Listen carefully to my words; let my declaration ring in your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold, now that I have prepared my case, I know that I will be vindicated.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Can anyone indict me? If so, I will be silent and die.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only grant these two things to me, so that I need not hide from You:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Withdraw Your hand from me, and do not let Your terror frighten me.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call me, and I will answer, or let me speak, and You can reply.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are my iniquities and sins? Reveal to me my transgression and sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Why do You hide Your face and consider me as Your enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Would You frighten a windblown leaf? Would You chase after dry chaff?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For You record bitter accusations against me and bequeath to me the iniquities of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 You put my feet in the stocks and stand watch over all my paths; You set a limit for the soles of my feet.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 So man wastes away like something rotten, like a moth-eaten garment.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
