Job 10
1 “I loathe my own life; I will express my complaint and speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I will say to God: Do not condemn me! Let me know why You prosecute me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Does it please You to oppress me, to reject the work of Your hands and favor the schemes of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Do You have eyes of flesh? Do You see as man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Are Your days like those of a mortal, or Your years like those of a man,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 that You should seek my iniquity and search out my sin—
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 though You know that I am not guilty, and there is no deliverance from Your hand?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Your hands shaped me and altogether formed me. Would You now turn and destroy me?
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Please remember that You molded me like clay. Would You now return me to dust?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Did You not pour me out like milk, and curdle me like cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 You clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 You have granted me life and loving devotion, and Your care has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Yet You concealed these things in Your heart, and I know that this was in Your mind:
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I sinned, You would take note, and would not acquit me of my iniquity.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I am guilty, woe to me! And even if I am righteous, I cannot lift my head. I am full of shame and aware of my affliction.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Should I hold my head high, You would hunt me like a lion, and again display Your power against me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You produce new witnesses against me and multiply Your anger toward me. Hardships assault me in wave after wave.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Why then did You bring me from the womb? Oh, that I had died, and no eye had seen me!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 If only I had never come to be, but had been carried from the womb to the grave.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are my days not few? Withdraw from me, that I may have a little comfort,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 before I go—never to return— to a land of darkness and gloom,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 to a land of utter darkness, of deep shadow and disorder, where even the light is like darkness.”
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
