2 Corinthians 6
1 As God’s fellow workers, then, we urge you not to receive God’s grace in vain.
Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali,
2 For He says: “In the time of favor I heard you, and in the day of salvation I helped you.” Behold, now is the time of favor; now is the day of salvation!
(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)
3 We put no obstacle in anyone’s way, so that no one can discredit our ministry.
Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení, aby byla bez úhony služba naše;
4 Rather, as servants of God we commend ourselves in every way: in great endurance; in troubles, hardships, and calamities;
Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech,
5 in beatings, imprisonments, and riots; in labor, sleepless nights, and hunger;
V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bdění, v postech,
6 in purity, knowledge, patience, and kindness; in the Holy Spirit and in sincere love;
V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné,
7 in truthful speech and in the power of God; with the weapons of righteousness in the right hand and in the left;
V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti, napravo i nalevo,
8 through glory and dishonor, slander and praise; viewed as imposters, yet genuine;
Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jakožto bludní, a jsouce pravdomluvní,
9 as unknown, yet well-known; dying, and yet we live on; punished, yet not killed;
Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,
10 sorrowful, yet always rejoicing; poor, yet making many rich; having nothing, and yet possessing everything.
Jako smutní, avšak vždycky se radujíce, jako chudí, a mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, avšak všemi věcmi vládnouce.
11 We have spoken freely to you, Corinthians. Our hearts are open wide.
Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest.
12 It is not our affection, but yours, that is restrained.
Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.
13 As a fair exchange, I ask you as my children: Open wide your hearts also.
O takovéžť odplaty žádám od vás, jakožto synům pravím: Rozšiřte se i vy.
14 Do not be unequally yoked with unbelievers. For what partnership can righteousness have with wickedness? Or what fellowship does light have with darkness?
A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi?
15 What harmony is there between Christ and Belial? Or what does a believer have in common with an unbeliever?
A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím?
16 What agreement can exist between the temple of God and idols? For we are the temple of the living God. As God has said: “I will dwell with them and walk among them, and I will be their God, and they will be My people.”
A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
17 “Therefore come out from among them and be separate, says the Lord. Touch no unclean thing, and I will receive you.”
A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás.
18 And: “I will be a Father to you, and you will be My sons and daughters, says the Lord Almighty.”
A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.
