Romans 8
1 There is now, therefore, no condemnation to those who are in Christ Jesus.
My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti.
2 For the law of the spirit of life in Christ Jesus has freed me from the law of sin, and of death.
Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit.
3 For what the law could not do, because it was weak through the flesh, God has done, who, sending his own son in the likeness of sinful flesh, and for a sin-offering, condemned sin in the flesh,
Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti.
4 that the righteousness of the law might be fulfilled in us, who walk not according to the flesh, but according to the Spirit.
Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem.
5 For those who are according to the flesh, mind the things of the flesh; but those who are according to the Spirit, the things of the Spirit.
Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován.
6 For the mind of the flesh is death; but the mind of the Spirit is life and peace.
Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit.
7 Because the mind of the flesh is enmity against God; for it is not subject to the law of God, nor indeed can it be.
8 Those, then, who are in the flesh, can not please God.
9 But you are not in the flesh, but in the Spirit, if indeed the Spirit of God dwells in you. Now, if any one has not the Spirit of Christ, he is not his.
Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu.
10 But if Christ is in you, the body is dead, on account of sin, but the Spirit is life, on account of righteousness.
Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha.
11 And if the Spirit of him who raised Jesus from the dead dwells in you, he that raised the Christ from the dead will give life to your mortal bodies, because of his Spirit that dwells in you.
A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
12 Therefore, brethren, we are debtors, not to the flesh, to live according to the flesh;
Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla.
13 for if you live according to the flesh, you shall die: but if, through the Spirit, you put to death the deeds of the body, you shall live.
Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život.
14 For as many as are led by the Spirit of God, they are the sons of God.
Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru.
15 For you have not again received the spirit of bondage, that you may fear; but you have received the spirit of adoption, by which we cry, Abba, Father.
Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje.
16 The Spirit itself testifies with our spirit, that we are the children of God;
17 and, if children, then heirs; heirs of God, and joint-heirs with Christ, if indeed we suffer with him, that we may also be glorified together.
18 For I consider the sufferings of the present time not worthy to be compared with the glory that shall be revealed for us.
Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká.
19 For the earnest expectation of the creature waits for the revelation of the sons of God.
Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě.
20 For the creature was subject to frailty, (not by its own will, but for his sake who subjected it, )
Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost.
21 in hope, that even the creature itself shall be made free from the bondage of corruption, and introduced into the glorious liberty of the children of God.
22 For we know that every creature groans, and is in pain together, till now:
Jen se podívejte, jak nyní celá příroda úpí a sténá jako v porodních bolestech!
23 and not only they, but ourselves also, who have the first fruits of the Spirit, even we ourselves groan within ourselves, waiting for the adoption, the redemption of our body.
A dokonce i my křesťané, kterým Bůh jako příslib nového života dal svého Ducha, toužebně vyhlížíme viditelný důkaz,
24 For we are saved by this hope; but hope that is seen is not hope; for, what any one sees, why does he also hope for it?
že jsme byli přijati mezi Boží děti, které zachrání k věčnému životu; touto nadějí jsme naplněni. Těšíme se na to, co brzy uvidíme.
25 But if we hope for that which we see not we wait for it with patience.
Čekáme trpělivě, neboť mít naději znamená čekat, i když ještě není nic vidět.
26 In like manner, also, the Spirit helps our infirmities; for we know not what we should pray for as we ought, but the Spirit itself intercedes for us, with groanings unutterable.
My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku.
27 And he that searches the hearts knows what is the mind of the Spirit, that he intercedes for the saints according to the will of God.
A Bůh, který vidí do nejhlubších záhybů lidského srdce, přímluvná volání Ducha přijímá a dobře mu rozumí.
28 And we know that all things work together for good, to those who love God, to those who are called according to his purpose.
Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. Proč jsou k tomu povoláni?
29 For those whom he foreknew, he predestinated to be conformed to the image of his Son, that he might be the first-born among many brethren:
30 and those whom he predestinated he also called, and those whom he called he also justified, and those whom he justified he also glorified.
Protože je Bůh před věky důvěrně poznal a k tomu vyvolil. Tento cíl dosáhnou, protože je ospravedlní a oslaví.
31 What, then, shall we say to these things? If God be for us, who can be against us?
Co z toho plyne? Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit?
32 He that spared not his own Son, but delivered him up for us all, how will he not with him also freely give us all things?
Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal?
33 Who shall lay any thing to the charge of God’s elect? It is God that justifies.
Kdo se odváží být naším žalobcem před Božím soudem, když soudcem je ten, kdo nás sám ospravedlnil?
34 Who is he that condemns? It is Christ that died: rather, indeed, that has risen, who is at the right hand of God, who also intercedes for us.
Kdo nás odsoudí, když naším obhájcem je sám Ježíš Kristus?
35 Who shall separate us from the love of the Christ? Shall affliction, or distress, or persecution, or famine, or nakedness, or danger, or the sword?
Kdo nás odloučí od jeho lásky? Snad těžkosti nebo strach, pronásledování či hlad, nebezpečí života nebo sama smrt? To vše se nám může přihodit.
36 As it is written: For thy sake, we are killed all the day long; we are counted as sheep for the slaughter.
Vždyť už dávný žalmista napsal: „Každou chvíli vedou někoho z nás na smrt kvůli tobě, mají nás za ovce, určené na porážku.“
37 Yet, in all these things, we are more than conquerors, through him that loved us.
Ale s jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval!
38 For I am persuaded that neither death, nor life, nor angels, nor principalities, nor powers, nor things present, nor things to come,
A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali v Ježíši Kristu, když za nás umíral.
39 nor hight, nor depth, nor any other creature, will be able to separate us from the love of God which is in Christ Jesus our Lord.
