John 11
1 Now a certain man was sick, Lazarus, of Bethany, the village of Mary and Martha her sister.
Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2 It was the Mary that anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.
(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3 Therefore his sisters sent to him, saying: Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4 But when Jesus heard it, he said: This sickness is not to death, but for the glory of God, that by it the Son of God may be glorified.
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5 Now, Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6 When, therefore, he heard that he was sick, he still remained two days in the place where he was.
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7 Then after this, he said to his disciples: Let us go into Judea again.
Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8 His disciples said to him: Rabbi, the Jews just now sought to stone thee, and art thou going thither again?
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9 Jesus answered: Are there not twelve hours in the day? If any one walks during the day, he does not stumble, for he sees the light of this world.
Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10 But if any one walks in the night, he stumbles, because there is no light in him.
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11 Thus spoke he; and after this he said to them: Our friend Lazarus sleeps; but I go that I may awake him out of sleep.
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12 Then his disciples said: Lord, if he sleeps, he will be saved.
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13 Jesus spoke of his death; but they thought that he spoke of taking rest in sleep.
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14 Therefore, Jesus then said to them plainly: Lazarus is dead.
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15 And I rejoice, on your account, that I was not there, in order that you may believe. But let us go to him.
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16 Then Thomas, who is called Didymus, said to his fellow-disciples: Let us also go, that we may die with him.
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17 Then when Jesus came, he found that he had already been four days in the tomb.
Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18 Now Bethany was near Jerusalem, about fifteen furlongs off.
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19 And many of the Jews had come to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20 Then Martha, when she heard that Jesus was coming, went out to meet him; but Mary sat still in the house.
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21 Then Martha said to Jesus: Lord, if thou hadst been here my brother would not have died.
I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22 But even now, I know that whatever thou wilt ask of God, God will give thee.
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23 Jesus said to her: Your brother shall rise again.
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24 Martha said to him: I know that he will rise, in the resurrection at the last day.
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25 Jesus said to her: I am the resurrection, and the life; he that believes on me, though he were dead, yet shall he live;
Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? (aiōn g165)
27 She said to him: Yes, Lord; I believe that thou art the Christ, the Son of God, who was to come into the world.
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28 And when she had said this, she went away, and called Mary, her sister, secretly, saying: The Teacher has come, and calls for you.
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29 When she heard it, she rose quickly and came to him.
Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30 Now Jesus had not yet come into the village, but was in the place where Martha met him.
(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31 Then the Jews that were with her in the house, and were comforting her, seeing Mary rise and go out quickly, followed her, saying: She is going to the tomb to weep there.
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32 Then, when Mary came where Jesus was, and saw him, she fell at his feet, saying to him: Lord, if thou hadst been here, my brother would not have died.
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33 Then, when Jesus saw her weeping, and the Jews that came with her weeping also, he was greatly moved in spirit, and troubled;
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34 and he said: Where have you laid him? They said to him: Lord, come and see.
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35 Jesus wept.
I zaplakal Ježíš.
36 Then said the Jews: See how he loved him!
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37 And some of them said: Could not he, who opened the eyes of the blind man, have caused that even this man should not have died?
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38 Then Jesus, again greatly moved within himself, came to the tomb. It was a cave, and a stone was laid against it.
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39 Jesus said: Take away the stone. Martha, the sister of him that was dead, said to him: Lord, the body is offensive; for he has been dead four days.
I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40 Jesus said to her: Did I not tell you, that, if you would believe, you should see the glory of God?
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41 Then they took away the stone. And Jesus lifted up his eyes and said: Father, I thank thee, that thou hast heard me.
Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42 I know, in deed, that thou dost always hear me. But for the sake of the multitude who stand around me, I have said it, that they may believe that thou hast sent me.
Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43 And when he had said these things, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44 And he that had been dead came forth, bound hand and foot with grave-clothes; and his face was bound around with a handkerchief. Jesus said to them: Loose him, and let him go.
I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45 Then many of the Jews that had come to Mary, and who saw what he had done, believed on him.
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46 But some of them went away to the Pharisees, and told them what Jesus had done.
Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47 Then the chief priests and the Pharisees called together the Sanhedrin, and said: What are we doing? For this man does many signs.
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48 If we thus let him alone, all will believe on him, and the Romans will come and take away our place and our nation.
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49 But one of them, Caiaphas, who was chief priest that year, said to them: You know nothing,
Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50 nor do you consider that it is profitable for us, that one man should die for the people, and not that the whole nation should perish.
Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51 But this he did not speak of himself; but being chief priest that year, he prophesied that Jesus was about to die for the nation;
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52 and not for the nation only, but that he should gather into one the children of God that were scattered abroad.
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53 From that day, therefore, they consulted together to put him to death.
Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54 Therefore, Jesus no longer walked openly among the Jews, but withdrew thence to the region near the wilderness, to a city called Ephraim, and there he remained with his disciples.
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55 And the passover of the Jews was near; and many went up from the country to Jerusalem, before the passover, to purify themselves.
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56 Then they sought for Jesus, and said one to another, as they stood in the temple: What think you, that he will not come to the feast?
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57 Now the chief priests and the Pharisees had given orders, that, if any one knew where he was, he should inform them, that they might take him.
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
