2 Corinthians 2
1 But I determined this in myself, that with sorrow I would not again come to you:
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 for if I cause you to grieve, who is he that makes me glad, but he that is made sorry by me?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 And I wrote to you this very thing, that, on coming to you, I might not have sorrow from those from whom I ought to receive joy; because I have confidence in you all, that my joy is the joy of you all.
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4 For out of much affliction and distress of heart, I wrote to you with many tears: not that you might be grieved, but that you might know the love which I have more abundantly for you.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5 But if any one has caused grief, he has grieved, not me only, but, in some measure―not to speak harshly―all of you.
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6 Sufficient for such a one is the punishment, which was inflicted by the greater number:
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7 so that, on the other hand, you should rather forgive and comfort him, lest such a one should be swallowed up in too much sorrow.
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8 Wherefore, I exhort you to give him an assurance of your love.
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 For I wrote to you for this purpose also, that I might have a sure proof from you, whether you are obedient in all things.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 Whom you forgive any thing, I forgive it also: for what I have forgiven, if I have forgiven any thing, I have forgiven for your sake, in the person of Christ,
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 lest an advantage should be taken of us by Satan; for we are not ignorant of his devices.
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12 And when I came to Troas to preach the gospel of the Christ, and a door was opened to me in the Lord,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 I had no rest in my spirit, because I did not find Titus my brother; but I took leave of them, and went into Macedonia.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 Now, thanks be to God, who always causes us to triumph in the Christ, and sheds in every place, by us, the fragrance of the knowledge of himself.
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 For, through God, we are a sweet odor of Christ, among the saved, and among the lost:
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 to the one, we are the odor of death ending in death; to the other, the odor of life ending in life: and who is sufficient for these things?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 For we do not, as the many, adulterate the word of God; but, as from sincerity, but, as from God, in the sight of God speak we in Christ.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
