Psalms 102
1 A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out his complaint before Jehovah. Hear my prayer, O Jehovah, And let my cry come unto thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not thy face from me in the day of my distress: Incline thine ear unto me; In the day when I call answer me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days consume away like smoke, And my bones are burned as a firebrand.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is smitten like grass, and withered; For I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of the voice of my groaning My bones cleave to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelican of the wilderness; I am become as an owl of the waste places.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch, and am become like a sparrow That is alone upon the house-top.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mine enemies reproach me all the day; They that are mad against me do curse by me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes like bread, And mingled my drink with weeping,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 Because of thine indignation and thy wrath: For thou hast taken me up, and cast me away.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days are like a shadow that declineth; And I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O Jehovah, wilt abide for ever; And thy memorial [name] unto all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou wilt arise, and have mercy upon Zion; For it is time to have pity upon her, Yea, the set time is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For thy servants take pleasure in her stones, And have pity upon her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the nations shall fear the name of Jehovah, And all the kings of the earth thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For Jehovah hath built up Zion; He hath appeared in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He hath regarded the prayer of the destitute, And hath not despised their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come; And a people which shall be created shall praise Jehovah.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he hath looked down from the height of his sanctuary; From heaven did Jehovah behold the earth;
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 To hear the sighing of the prisoner; To loose those that are appointed to death;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That men may declare the name of Jehovah in Zion, And his praise in Jerusalem;
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the peoples are gathered together, And the kingdoms, to serve Jehovah.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He weakened my strength in the way; He shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I said, O my God, take me not away in the midst of my days: Thy years are throughout all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old didst thou lay the foundation of the earth; And the heavens are the work of thy hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but thou shalt endure; Yea, all of them shall wax old like a garment; As a vesture shalt thou change them, and they shall be changed:
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But thou art the same, And thy years shall have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy servants shall continue, And their seed shall be established before thee.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
