Matthew 22
1 And Jesus answered and spake again in parables unto them, saying,
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 The kingdom of heaven is likened unto a certain king, who made a marriage feast for his son,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 and sent forth his servants to call them that were bidden to the marriage feast: and they would not come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Again he sent forth other servants, saying, Tell them that are bidden, Behold, I have made ready my dinner; my oxen and my fatlings are killed, and all things are ready: come to the marriage feast.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 But they made light of it, and went their ways, one to his own farm, another to his merchandise;
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 and the rest laid hold on his servants, and treated them shamefully, and killed them.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 But the king was wroth; and he sent his armies, and destroyed those murderers, and burned their city.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Then saith he to his servants, The wedding is ready, but they that were bidden were not worthy.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Go ye therefore unto the partings of the highways, and as many as ye shall find, bid to the marriage feast.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 And those servants went out into the highways, and gathered together all as many as they found, both bad and good: and the wedding was filled with guests.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 But when the king came in to behold the guests, he saw there a man who had not on a wedding-garment:
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 and he saith unto him, Friend, how camest thou in hither not having a wedding-garment? And he was speechless.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Then the king said to the servants, Bind him hand and foot, and cast him out into the outer darkness; there shall be the weeping and the gnashing of teeth.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 For many are called, but few chosen.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then went the Pharisees, and took counsel how they might ensnare him in [his] talk.
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 And they send to him their disciples, with the Herodians, saying, Teacher, we know that thou art true, and teachest the way of God in truth, and carest not for any one: for thou regardest not the person of men.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Tell us therefore, What thinkest thou? Is it lawful to give tribute unto Cæsar, or not?
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 But Jesus perceived their wickedness, and said, Why make ye trial of me, ye hypocrites?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Show me the tribute money. And they brought unto him a denarius.
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 And he saith unto them, Whose is this image and superscription?
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 They say unto him, Cæsar’s. Then saith he unto them, Render therefore unto Cæsar the things that are Cæsar’s; and unto God the things that are God’s.
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 And when they heard it, they marvelled, and left him, and went away.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 On that day there came to him Sadducees, they that say that there is no resurrection: and they asked him,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 saying, Teacher, Moses said, If a man die, having no children, his brother shall marry his wife, and raise up seed unto his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 Now there were with us seven brethren: and the first married and deceased, and having no seed left his wife unto his brother;
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 in like manner the second also, and the third, unto the seventh.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 And after them all, the woman died.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 In the resurrection therefore whose wife shall she be of the seven? for they all had her.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 But Jesus answered and said unto them, Ye do err, not knowing the scriptures, nor the power of God.
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 For in the resurrection they neither marry, nor are given in marriage, but are as angels in heaven.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 But as touching the resurrection of the dead, have ye not read that which was spoken unto you by God, saying,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not [the God] of the dead, but of the living.
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And when the multitudes heard it, they were astonished at his teaching.
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 But the Pharisees, when they heard that he had put the Sadducees to silence, gathered themselves together.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 And one of them, a lawyer, asked him a question, trying him:
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 Teacher, which is the great commandment in the law?
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 And he said unto him, Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy mind.
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 This is the great and first commandment.
To jest přední a veliké přikázání.
39 And a second like [unto it] is this, Thou shalt love thy neighbor as thyself.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 On these two commandments the whole law hangeth, and the prophets.
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 Now while the Pharisees were gathered together, Jesus asked them a question,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 saying, What think ye of the Christ? whose son is he? They say unto him, [The son] of David.
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He saith unto them, How then doth David in the Spirit call him Lord, saying,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 The Lord said unto my Lord, Sit thou on my right hand, Till I put thine enemies underneath thy feet?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 If David then calleth him Lord, how is he his son?
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no one was able to answer him a word, neither durst any man from that day forth ask him any more questions.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
