Job 3
1 After this opened Job his mouth, and cursed his day.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And Job answered and said:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Let the day perish wherein I was born, And the night which said, There is a man-child conceived.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Let that day be darkness; Let not God from above seek for it, Neither let the light shine upon it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and the shadow of death claim it for their own; Let a cloud dwell upon it; Let all that maketh black the day terrify it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 As for that night, let thick darkness seize upon it: Let it not rejoice among the days of the year; Let it not come into the number of the months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Lo, let that night be barren; Let no joyful voice come therein.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let them curse it that curse the day, Who are ready to rouse up leviathan.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of the twilight thereof be dark: Let it look for light, but have none; Neither let it behold the eyelids of the morning:
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it shut not up the doors of my [mother’s] womb, Nor hid trouble from mine eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why died I not from the womb? Why did I not give up the ghost when my mother bare me?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why did the knees receive me? Or why the breasts, that I should suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now should I have lain down and been quiet; I should have slept; then had I been at rest,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and counsellors of the earth, Who built up waste places for themselves;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with princes that had gold, Who filled their houses with silver:
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or as a hidden untimely birth I had not been, As infants that never saw light.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked cease from troubling; And there the weary are at rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 There the prisoners are at ease together; They hear not the voice of the taskmaster.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small and the great are there: And the servant is free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Wherefore is light given to him that is in misery, And life unto the bitter in soul;
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Who long for death, but it cometh not, And dig for it more than for hid treasures;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who rejoice exceedingly, And are glad, when they can find the grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 [Why is light given] to a man whose way is hid, And whom God hath hedged in?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For my sighing cometh before I eat, And my groanings are poured out like water.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For the thing which I fear cometh upon me, And that which I am afraid of cometh unto me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I am not at ease, neither am I quiet, neither have I rest; But trouble cometh.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
