2 Corinthians 2
1 But I determined this for myself, that I would not come to you again in sorrow.
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 For if I make you grieve, then who will make me glad but he who is made to grieve by me?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 And I wrote this very thing to you, so that when I came, I would not have sorrow from them of whom I ought to rejoice; having confidence in you all that my joy would be shared by all of you.
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4 For out of much affliction and anguish of heart I wrote to you with many tears, not that you should be made to grieve, but that you might know the love that I have so abundantly for you.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5 But if any has caused sorrow, he has caused sorrow not to me, but in part (that I not press too heavily) to you all.
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6 This punishment which was inflicted by the many is sufficient for such a one;
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7 so that, on the contrary, you should rather forgive him and comfort him, lest by any means such a one should be swallowed up with his excessive sorrow.
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8 Therefore I beg you to confirm your love toward him.
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 For to this end I also wrote, that I might know the proof of you, whether you are obedient in all things.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 Now I also forgive whomever you forgive anything. For if indeed I have forgiven anything, I have forgiven that one for your sakes in the presence of Christ,
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 that no advantage may be gained over us by Satan, for we are not ignorant of his schemes.
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12 Now when I came to Troas for the Good News of Christ, and when a door was opened to me in the Lord,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 I had no relief for my spirit, because I did not find Titus my brother, but taking my leave of them, I went out into Macedonia.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 Now thanks be to God who always leads us in triumph in Christ, and reveals through us the sweet aroma of his knowledge in every place.
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 For we are a sweet aroma of Christ to God in those who are saved and in those who perish:
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 to the one a stench from death to death, to the other a sweet aroma from life to life. Who is sufficient for these things?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 For we are not as so many, peddling the word of God. But as of sincerity, but as of God, in the sight of God, we speak in Christ.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
