Psalms 102
1 Hear my prayer, O Jehovah, and let my cry come to thee.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not thy face from me in the day of my distress. Incline thine ear to me. In the day when I call answer me speedily.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my days consume away like smoke, and my bones are burned as a firebrand.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is smitten like grass, and withered, for I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Because of the voice of my groaning my bones cling to my flesh.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like a pelican of the wilderness. I have become as an owl of the waste places.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I watch, and have become like a sparrow that is alone upon the house-top.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 My enemies reproach me all the day. Those who are mad against me do curse by me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 because of thine indignation and thy wrath. For thou have taken me up, and cast me away.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My days are like a shadow that declines, and I am withered like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O Jehovah, will abide forever, and thy memorial to all generations.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou will arise, and have mercy upon Zion, for it is time to have pity upon her, yea, the set time has come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For thy servants take pleasure in her stones, and have pity upon her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 So the nations shall fear the name of Jehovah, and all the kings of the earth thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For Jehovah has built up Zion. He has appeared in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He has regarded the prayer of the destitute, and has not despised their prayer.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come. And a people which shall be created shall praise Jehovah.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he has looked down from the height of his sanctuary. From heaven Jehovah beheld the earth,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 to hear the sighing of the prisoner, to loose those who are appointed to death,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 that men may declare the name of Jehovah in Zion, and his praise in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 when the peoples are gathered together, and the kingdoms, to serve Jehovah.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He weakened my strength in the way. He shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I said, O my God, take me not away in the midst of my days. Thy years are throughout all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old thou laid the foundation of the earth, and the heavens are the work of thy hands.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but thou shall endure. Yea, all of them shall grow old like a garment. As a vesture thou shall change them, and they shall be changed,
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 but thou are the same, and thy years shall have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The sons of thy servants shall continue, and their seed shall be established before thee.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
