Lamentations 5
1 Remember, O Jehovah, what has come upon us. Behold, and see our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We are orphans and fatherless. Our mothers are as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have drunken our water for money. Our wood is sold to us.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Our pursuers are upon our necks. We are weary, and have no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We have given the hand to the Egyptians, and to the Assyrians, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers sinned, and are not, and we have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants rule over us. There is none to deliver us out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We get our bread at the peril of our lives, because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin is black like an oven, because of the burning heat of famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They ravished the women in Zion, the virgins in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Rulers were hanged up by their hand. The faces of elders were not honored.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 The young men bore the mill, and the sons stumbled under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have ceased from the gate, the young men from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart is ceased, our dance is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown has fallen from our head. Woe to us! For we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this our heart is faint. For these things our eyes are dim,
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 for the mountain of Zion, which is desolate. The foxes walk upon it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Thou, O Jehovah, abide forever. Thy throne is from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why do thou forget us forever, and forsake us so long time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Turn thou us back to thee, O Jehovah, and we shall be turned back. Renew our days as of old.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 But thou have utterly rejected us. Thou are very angry against us.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
