Job 6
1 Then Job answered and said,
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 O that my grief were but weighed, and all my calamity laid in the balances!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For now it would be heavier than the sand of the seas. Therefore my words have been rash.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Almighty are within me, the poison of which my spirit drinks up. The terrors of God set themselves in array against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Does the wild donkey bray when he has grass? Or the ox moo over his fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Can that which has no savor be eaten without salt? Or is there any taste in the white of an egg?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 My soul refuses to touch them. They are as loathsome food to me.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 O that I might have my request, and that God would grant me the thing that I long for!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Even that it would please God to crush me, that he would let loose his hand, and cut me off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 And be it still my consolation, yea, let me exult (in pain that does not spare), that I have not denied the words of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What is my strength that I should wait? And what is my end that I should be patient?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? Or is my flesh of brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is it not that I have no help in me, and that wisdom is driven quite from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 To him who is ready to faint, kindness should be from his friend, even to him who forsakes the fear of the Almighty.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brothers have dealt deceitfully as a brook, as the channel of brooks that pass away,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 which are black because of the ice, in which the snow hides itself.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 What time they grow warm, they vanish. When it is hot, they are consumed out of their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The caravans that travel by the way of them turn aside. They go up into the waste, and perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The caravans of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They were put to shame because they had hoped. They came there, and were confounded.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 For now ye are nothing. Ye see a terror, and are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Did I say, Give to me? Or, Offer a present for me from your substance?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Or, Deliver me from the adversary's hand? Or, Redeem me from the hand of the oppressors?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Teach me, and I will be quiet. And cause me to understand how I have erred.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How forcible are words of uprightness! But your reproof, what does it reprove?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Do ye think to reprove words, seeing that the speeches of a man who is desperate are as wind?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Yea, ye would cast lots upon the fatherless, and make merchandise of your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Now therefore be pleased to look upon me, for truly I shall not lie to your face.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Return, I pray you, let there be no injustice. Yea, return again, my cause is righteous.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there injustice on my tongue? Cannot my taste discern mischievous things?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
