Job 39
1 Do thou know the time when the wild goats of the rock bring forth? Or can thou mark when the hinds do calve?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Can thou number the months that they fulfill? Or do thou know the time when they bring forth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They bow themselves. They bring forth their young. They cast out their pains.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their young ones become strong. They grow up in the open field. They go forth, and return not again.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who has sent out the wild donkey free? Or who has loosed the bonds of the swift donkey
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 whose home I have made the wilderness, and the salt land his dwelling-place?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He scorns the tumult of the city, neither does he hear the shoutings of the driver.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 The range of the mountains is his pasture, and he searches after every green thing.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Will the wild-ox be content to serve thee? Or will he abide by thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Can thou bind the wild-ox with his band in the furrow? Or will he harrow the valleys after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Will thou trust him because his strength is great? Or will thou leave to him thy labor?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Will thou confide in him that he will bring home thy seed, and gather the grain of thy threshing-floor?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wings of the ostrich wave proudly, but are they the pinions and plumage of love?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 For she leaves her eggs on the ground, and warms them in the dust.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 And she forgets that the foot may crush them, or that the wild beast may trample them.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 She deals hardly with her young ones, as if they were not hers. Though her labor be in vain, she is without fear,
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 because God has deprived her of wisdom, nor has he imparted understanding to her.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 The time she lifts up herself on high she scorns the horse and his rider.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Have thou given the horse his might? Have thou clothed his neck with the quivering mane?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Have thou made him to leap as a locust? The glory of his snorting is awesome.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 He paws in the valley, and rejoices in his strength. He goes out to meet the armed men.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He mocks at fear, and is not dismayed. Neither does he turn back from the sword.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 The quiver rattles against him, the flashing spear and the javelin.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 He swallows the ground with fierceness and rage, nor does he believe that it is the voice of the trumpet.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 As often as the trumpet sounds he says, Aha! And he smells the battle afar off, the thunder of the captains, and the shouting.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Is it by thy wisdom that the hawk soars, and stretches her wings toward the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Is it at thy command that the eagle mounts up, and makes her nest on high?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 She dwells on the cliff, and makes her home upon the point of the cliff and the stronghold.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From there she spies out the prey. Her eyes behold it afar off.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Her young ones also suck up blood. And where the slain are, there is she.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
