Job 30
1 But now those who are younger than I have me in derision, whose fathers I disdained to set with the dogs of my flock.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Yea, the strength of their hands, to what should it profit me? Men in whom ripe age is perished.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 They are gaunt with want and famine. They gnaw the dry ground in the gloom of waste and desolation.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 They pluck mallows by the bushes, and the roots of the juniper are their food.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They are driven forth from the midst of men. They cry out after them as after a thief,
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 so that they dwell in frightful valleys, in holes of the earth and of the rocks.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Among the bushes they bray, under the nettles they are gathered together.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 They are sons of fools, yea, sons of base men. They were scourged out of the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now I have become their song, Yea, I am a byword to them.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They abhor me. They stand aloof from me, and do not spare to spit in my face.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 For he has loosed his cord, and afflicted me. And they have cast off the bridle before me.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 Upon my right hand rise the rabble. They thrust aside my feet, and they cast up against me their ways of destruction.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They mar my path. They set forward my calamity, even men who have no helper.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 As through a wide breach they come. In the midst of the ruin they roll themselves upon me.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Terrors are turned upon me. They chase my honor as the wind, and my welfare is passed away as a cloud.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul is poured out within me. Days of affliction have taken hold upon me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 In the night season my bones are pierced in me, and the pains that gnaw me take no rest.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 By the great force my garment is disfigured. It binds me about as the collar of my coat.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 He has cast me into the mire, and I have become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry to thee, and thou do not answer me. I stand up, and thou gaze at me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou have turned to be cruel to me. With the might of thy hand thou persecute me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou lift me up to the wind. Thou cause me to ride upon it, and thou disintegrate me in the storm.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I know that thou will bring me to death, and to the house appointed for all living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 However does not a man stretch out the hand in his fall? Or in his calamity therefore cry for help?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Did I not weep for him who was in trouble? Was not my soul grieved for the needy?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 When I looked for good, then evil came. And when I waited for light, there came darkness.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My heart is troubled, and does not rest. Days of affliction have come upon me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I go mourning without the sun. I stand up in the assembly, and cry for help.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I am a brother to jackals, and a companion to ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin is black, and falls from me. And my bones are burned with heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Therefore my harp has turned to mourning, and my pipe into the voice of those who weep.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
