< Job 17 >

1 My spirit is consumed, my days are extinct, the grave is ready for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Surely there are mockers with me, and my eye dwells upon their provocation.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Give now a pledge, be surety for me with thyself. Who is there that will strike hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou have hid their heart from understanding. Therefore thou shall not exalt them.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 He who denounces his friends for a prey, even the eyes of his sons shall fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 But he has made me a byword of the people, and they spit in my face.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 My eye also is dim because of sorrow, and all my members are as a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men shall be astonished at this, and the innocent shall stir himself up against the profane.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Yet the righteous shall hold on his way. And he who has clean hands shall grow stronger and stronger.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But as for you all, come on now again, and I shall not find a wise man among you.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past. My purposes are broken off, even the thoughts of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 They change the night into day. The light, they say, is near to the darkness.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 If I look for Sheol as my house, if I have spread my couch in the darkness, (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 if I have said to corruption, Thou are my father, to the worm, My mother, and my sister,
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 where then is my hope? And as for my hope, who shall see it?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16 It shall go down to the bars of Sheol when once there is rest in the dust. (Sheol h7585)
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

< Job 17 >