Job 15
1 Then Eliphaz the Temanite answered, and said,
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Should a wise man make answer with vain knowledge, and fill himself with the east wind?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Should he reason with unprofitable talk, or with speeches with which he can do no good?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Yea, thou do away with fear, and hinder devotion before God.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 For thine iniquity teaches thy mouth. And thou choose the tongue of the crafty.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Thine own mouth condemns thee, and not I. Yes, thine own lips testify against thee.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Are thou the first man who was born? Or were thou brought forth before the hills?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Have thou heard the secret counsel of God? And do thou limit wisdom to thyself?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 What do thou know, that we do not know? What do thou understand, which is not in us?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 With us are both the gray-headed and the very aged men, much older than thy father.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Are the consolations of God too small for thee, even the word that is gentle toward thee?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Why does thy heart carry thee away? And why do thine eyes flash,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 that against God thou turn thy spirit, and let words go out of thy mouth?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 What is man, that he should be clean? And he who is born of a woman, that he should be righteous?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Behold, he puts no trust in his holy ones. Yea, the heavens are not clean in his sight.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 How much less one who is abominable and corrupt, a man who drinks iniquity like water!
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 I will show thee. Hear thou me, and that which I have seen I will declare,
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 which wise men have told from their fathers, and have not hid it,
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 to whom alone the land was given, and no stranger passed among them:
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 The wicked man travails with pain all his days, even the number of years that are laid up for the oppressor.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 A sound of terrors is in his ears. In prosperity the destroyer shall come upon him.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 He does not believe that he shall return out of darkness. And he is awaited by the sword.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 He wanders abroad for bread, saying, Where is it? He knows that the day of darkness is ready at his hand.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Distress and anguish make him afraid. They prevail against him as a king ready to the battle.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Because he has stretched out his hand against God, and behaves himself proudly against the Almighty.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 He runs upon him with a stiff neck, with the thick studs of his bucklers,
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 because he has covered his face with his fatness, and gathered fat upon his loins.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 And he has dwelt in desolate cities, in houses which no man inhabited, which were ready to become heaps.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 He shall not be rich, neither shall his substance continue, neither shall their possessions be extended on the earth.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 He shall not depart out of darkness. The flame shall dry up his branches, and by the breath of God's mouth he shall go away.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Let him not trust in vanity, deceiving himself. For vanity shall be his recompense.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 It shall be accomplished before his time, and his branch shall not be green.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 He shall shake off his unripe grape as the vine, and shall cast off his flower as the olive tree.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 For the company of the hypocrites shall be barren, and fire shall consume the tents of bribery.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 They conceive mischief, and bring forth iniquity, and their heart prepares deceit.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
