Isaiah 63

1 Who is this who comes from Edom, with dyed garments from Bozrah, this who is glorious in his apparel, marching in the greatness of his strength? I who speak in righteousness, mighty to save.

Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.

2 Why are thou red in thine apparel, and thy garments like him who treads in the wine vat?

Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?

3 I have trodden the winepress alone, and of the peoples there was no man with me. Yea, I trod them in my anger, and trampled them in my wrath, and their lifeblood is sprinkled upon my garments, and I have stained all my raiment.

Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.

4 For the day of vengeance was in my heart, and the year of my redeemed has come.

Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.

5 And I looked, and there was none to help. And I wondered that there was none to uphold. Therefore my own arm brought salvation to me. And my wrath, it upheld me.

Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.

6 And I trod down the peoples in my anger, and made them drunk in my wrath, and I poured out their lifeblood on the earth.

I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.

7 I will make mention of the loving kindnesses of Jehovah, and the praises of Jehovah, according to all that Jehovah has bestowed on us, and the great goodness toward the house of Israel, which he has bestowed on them according to his mercies, and according to the multitude of his loving kindnesses.

Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.

8 For he said, Surely, they are my people, sons that will not deal falsely. So he was their Savior.

Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.

9 In all their affliction he was afflicted, and the agent of his presence saved them. In his love and in his pity he redeemed them. And he bore them, and carried them all the days of old.

Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.

10 But they rebelled, and grieved his holy Spirit. Therefore he was turned to be their enemy, and himself fought against them.

Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.

11 Then he remembered the days of old, Moses and his people, saying, Where is he who brought them up out of the sea with the shepherds of his flock? Where is he who put his holy Spirit in the midst of them,

I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?

12 who caused his glorious arm to go at the right hand of Moses, who divided the waters before them, to make himself an everlasting name,

Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,

13 who led them through the depths, as a horse in the wilderness, so that they stumbled not?

Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.

14 As the cattle that go down into the valley, the Spirit of Jehovah caused them to rest. So thou led thy people to make thyself a glorious name.

Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.

15 Look down from heaven, and behold from the habitation of thy holiness and of thy glory. Where are thy zeal and thy mighty acts? The yearning of thy heart and thy compassions are restrained toward me.

Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?

16 For thou are our Father, though Abraham knows us not, and Israel does not acknowledge us, thou, O Jehovah, are our Father, our Redeemer, from everlasting is thy name.

Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.

17 O Jehovah, why do thou make us to err from thy ways, and harden our heart from thy fear? Return for thy servants' sake, the tribes of thine inheritance.

Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.

18 Thy holy people possessed it but a little while. Our adversaries have trodden down thy sanctuary.

Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.

19 We have become as those over whom thou never bore rule, as those who were not called by thy name.

My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.