Isaiah 17
1 The burden of Damascus. Behold, Damascus is taken away from being a city, and it shall be a ruinous heap.
Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.
2 The cities of Aroer are forsaken. They shall be for flocks, which shall lie down, and none shall make them afraid.
Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.
3 And the fortress shall cease from Ephraim, and the kingdom from Damascus. And the remnant of Syria, they shall be as the glory of the sons of Israel, says Jehovah of hosts.
I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.
4 And it shall come to pass in that day, that the glory of Jacob shall be made thin, and the fatness of his flesh shall grow lean.
I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.
5 And it shall be as when the harvestman gathers the standing grain, and his arm reaps the ears. Yea, it shall be as when he gleans ears in the valley of Rephaim.
Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.
6 Yet there shall be gleanings left in it, as the shaking of an olive tree-two or three berries in the top of the uppermost bough, four or five in the outmost branches of a fruitful tree, says Jehovah, the God of Israel.
Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.
7 In that day men shall look to their maker, and their eyes shall have respect for the Holy One of Israel.
V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.
8 And they shall not look to the altars, the work of their hands, nor shall they have respect for that which their fingers have made, either the Asherim, or the sun-images.
A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.
9 In that day their strong cities shall be as the forsaken places in the woodland and on the mountain top, which were forsaken from before the sons of Israel, and it shall be a desolation.
V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.
10 For thou have forgotten the God of thy salvation, and have not been mindful of the rock of thy strength. Therefore thou plant pleasant plants, and set it with foreign slips.
Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,
11 In the day of thy planting thou hedge it in, and in the morning thou make thy seed to blossom. But the harvest flees away in the day of grief and of desperate sorrow.
V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou.
12 Ah, the uproar of many peoples, who roar like the roaring of the seas, and the rushing of nations, that rush like the rushing of mighty waters!
Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí,
13 The nations shall rush like the rushing of many waters, but he shall rebuke them. And they shall flee far off, and shall be chased as the chaff of the mountains before the wind, and like the whirling dust before the storm.
Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.
14 At eventide, behold, terror, and before the morning they are not. This is the portion of those who despoil us, and the lot of those who rob us.
Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.
