Psalmen 50
1 Een psalm van Asaf. De God der goden, de HEERE spreekt, en roept de aarde, van den opgang der zon tot aan haar ondergang.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Uit Sion, de volkomenheid der schoonheid, verschijnt God blinkende.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Onze God zal komen en zal niet zwijgen; een vuur voor Zijn aangezicht zal verteren, en rondom Hem zal het zeer stormen.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Hij zal roepen tot den hemel van boven, en tot de aarde, om Zijn volk te richten.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Verzamelt Mij Mijn gunstgenoten, die Mijn verbond maken met offerande!
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 En de hemelen verkondigen Zijn gerechtigheid; want God Zelf is Rechter. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Hoort, Mijn volk! en Ik zal spreken; Israel! en Ik zal onder u betuigen; Ik, God, ben uw God.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Om uw offeranden zal Ik u niet straffen, want uw brandofferen zijn steeds voor Mij.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Ik zal uit uw huis geen var nemen, noch bokken uit uw kooien;
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Want al het gedierte des wouds is Mijn, de beesten op duizend bergen.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Ik ken al het gevogelte der bergen, en het wild des velds is bij Mij.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zo Mij hongerde, Ik zou het u niet zeggen; want Mijn is de wereld en haar volheid.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zou Ik stierenvlees eten, of bokkenbloed drinken?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Offert Gode dank, en betaalt den Allerhoogste uw geloften.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 En roept Mij aan in den dag der benauwdheid; Ik zal er u uithelpen, en gij zult Mij eren.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Maar tot den goddeloze zegt God: Wat hebt gij Mijn inzettingen te vertellen, en neemt Mijn verbond in uw mond?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Dewijl gij de kastijding haat, en Mijn woorden achter u henenwerpt.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Indien gij een dief ziet, zo loopt gij met hem; en uw deel is met de overspelers.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Uw mond slaat gij in het kwade, en uw tong koppelt bedrog.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Gij zit, gij spreekt tegen uw broeder; tegen den zoon uwer moeder geeft gij lastering uit.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Deze dingen doet gij, en Ik zwijg; gij meent, dat Ik te enenmale ben, gelijk gij; Ik zal u straffen, en zal het ordentelijk voor uw ogen stellen.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Verstaat dit toch, gij godvergetenden! opdat Ik niet verscheure en niemand redde.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Wie dankoffert, die zal Mij eren; en wie zijn weg wel aanstelt, dien zal Ik Gods heil doen zien.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
