< Markus 3 >
1 En Hij ging wederom in de synagoge; en aldaar was een mens, hebbende een verdorde hand.
Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota,
2 En zij namen Hem waar, of Hij op den sabbat hem genezen zou, opdat zij Hem beschuldigen mochten.
Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.
3 En Hij zeide tot den mens, die de verdorde hand had: Sta op in het midden.
A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění,
4 En Hij zeide tot hen: Is het geoorloofd op sabbatdagen goed te doen, of kwaad te doen, een mens te behouden, of te doden? En zij zwegen stil.
a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět.
5 En als Hij hen met toorn rondom aangezien had, meteen bedroefd zijnde over de verharding van hun hart, zeide Hij tot den mens: Strek uw hand uit. En hij strekte ze uit; en zijn hand werd hersteld, gezond gelijk de andere.
Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.
6 En de Farizeen, uitgegaan zijnde, hebben terstond met de Herodianen te zamen raad gehouden tegen Hem, hoe zij Hem doden zouden.
Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
7 En Jezus vertrok met Zijn discipelen naar de zee; en Hem volgde een grote menigte van Galilea, en van Judea,
Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska,
8 En van Jeruzalem, en van Idumea, en van over de Jordaan; en die van omtrent Tyrus en Sidon, een grote menigte, gehoord hebbende, hoe grote dingen Hij deed, kwamen tot Hem.
Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.
9 En Hij zeide tot Zijn discipelen, dat een scheepje steeds omtrent Hem blijven zou, om der schare wil, opdat zij Hem niet zouden verdringen.
Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil.
10 Want Hij had er velen genezen, alzo dat Hem al degenen, die enige kwalen hadden, overvielen, opdat zij Hem mochten aanraken.
Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.
11 En de onreine geesten, als zij Hem zagen, vielen voor Hem neder en riepen, zeggende: Gij zijt de Zone Gods!
A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“
12 En Hij gebood hun scherpelijk dat zij Hem niet zouden openbaar maken.
On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
13 En Hij klom op den berg, en riep tot Zich, die Hij wilde; en zij kwamen tot Hem.
Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu.
14 En Hij stelde er twaalf, opdat zij met Hem zouden zijn, en opdat Hij dezelve zou uitzenden om te prediken;
Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat
15 En om macht te hebben, de ziekten te genezen, en de duivelen uit te werpen.
a uzdravovat.
16 En Simon gaf Hij den toe naam Petrus;
Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr,
17 En Jakobus, den zoon van Zebedeus, en Johannes, den broeder van Jakobus; en gaf hun toe namen, Boanerges, hetwelk is, zonen des donders;
Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“,
18 En Andreas, en Filippus, en Bartholomeus, en Mattheus, en Thomas, en Jakobus, den zoon van Alfeus, en Thaddeus, en Simon Kananites,
Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a
19 En Judas Iskariot, die Hem ook verraden heeft.
Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
20 En zij kwamen in huis; en daar vergaderde wederom een schare, alzo dat zij ook zelfs niet konden brood eten.
Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst.
21 En als degenen, die Hem bestonden, dit hoorden, gingen zij uit, om Hem vast te houden; want zij zeiden: Hij is buiten Zijn zinnen.
Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.
22 En de Schriftgeleerden, die van Jeruzalem afgekomen waren, zeiden: Hij heeft Beelzebul, en door den overste der duivelen werpt Hij de duivelen uit.
Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.
23 En hen tot Zich geroepen hebbende, zeide Hij tot hen in gelijkenissen: Hoe kan de satan den satan uitwerpen?
Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana?
24 En indien een koninkrijk tegen zichzelf verdeeld is, zo kan dat koninkrijk niet bestaan.
Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit.
25 En indien een huis tegen zichzelf verdeeld is, zo kan dat huis niet bestaan.
Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne.
26 En indien de satan tegen zichzelven opstaat, en verdeeld is, zo kan hij niet bestaan, maar heeft een einde.
A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec.
27 Er kan niemand in het huis eens sterken ingaan en zijn vaten ontroven, indien hij niet eerst den sterke bindt; en alsdan zal hij zijn huis beroven.
Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.
28 Voorwaar, Ik zeg u, dat al de zonden den kinderen der mensen zullen vergeven worden, en allerlei lasteringen, waarmede zij zullen gelasterd hebben;
Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky.
29 Maar zo wie zal gelasterd hebben tegen den Heiligen Geest, die heeft geen vergeving in der eeuwigheid, maar hij is schuldig des eeuwigen oordeels. (aiōn , aiōnios )
Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“ (aiōn , aiōnios )
30 Want zij zeiden: Hij heeft een onreinen geest.
To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
31 Zo kwamen dan Zijn broeders en Zijn moeder; en buiten staande, zonden zij tot Hem, en riepen Hem.
Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit.
32 En de schare zat rondom Hem; en zij zeiden tot Hem: Zie, Uw moeder en Uw broeders daar buiten zoeken U.
Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
33 En Hij antwoordde hun, zeggende: Wie is Mijn moeder, of Mijn broeders?
Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“
34 En rondom overzien hebbende, die om Hem zaten, zeide Hij: Ziet, Mijn moeder en Mijn broeders.
Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři.
35 Want zo wie den wil van God doet, die is Mijn broeder, en Mijn zuster, en moeder.
Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“