Psalmen 55

1 Voor muziekbegeleiding; met harpen. Een leerdicht van David. Hoor toch, o God, naar mijn bidden, En wend U niet af van mijn smeken;

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

2 Luister naar mij, en schenk mij verhoring: Van ellende loop ik radeloos rond.

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

3 Ik sidder voor het geschreeuw van den vijand, En het gehuil van den boze; Want ze storten rampen over mij uit, En bestoken mij grimmig.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

4 Mijn hart krimpt in mijn boezem, En doodsangst bekruipt mij;

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

5 Vrees en ontzetting houden mij beklemd, En de schrik grijpt mij aan.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

6 Ik dacht: Had ik maar vleugels als een duif, Dan vloog ik heen, om een wijkplaats te vinden;

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

7 Ver, ver weg zou ik vluchten, En een rustoord zoeken in de woestijn.

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

8 Ik zou mij haastig in veiligheid stellen Voor de razende storm,

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Voor de wervelstorm, Heer, En voor de stortvloed van hun tongen. Want ik zie geweld ontketend, En de strijd tegen de stad;

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

10 Dag en nacht trekken ze om haar heen, Over haar wallen. Daarbinnen heerst onrecht en knevelarij,

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

11 En de misdaad troont in haar midden; En van haar pleinen wijkt Geweld noch bedrog.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 En was het een vijand, die mij beschimpte, Ik zou het verdragen; Of een van mijn haters, die mij hoonde, Ik zou mij verschuilen.

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

13 Maar gij, een man van mijn stam, Mijn vriend en mijn makker,

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

14 Met wien ik vertrouwelijk omging, Eendrachtig leefde in Gods huis!

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

15 Moge de dood ze verrassen, Zodat ze levend in het dodenrijk dalen! Want boosheid heerst in hun woning, En slechtheid in hun gemoed. (Sheol h7585)

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

16 Maar ìk roep tot God, En Jahweh komt mij te hulp.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 ‘s Avonds, ‘s morgens en ‘s middags klaag ik en zucht ik, En Hij hoort naar mijn smeken.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

18 Hij zal mij vrede schenken, mij van mijn belagers bevrijden, Al staan ze nog zo talrijk tegen mij op.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

19 God verhoort mij: Hij zal ze vernederen, Hij, die van eeuwigheid op zijn troon is gezeten. Want ze zijn onverbeterlijk, En vrezen God niet;

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 Ze slaan de hand aan hun vrienden, En schenden hun trouw.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

21 Hun mond is gladder dan boter, Maar vijandig hun hart; Hun woorden zijn zachter dan olie, Maar steken als dolken.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

22 Werp daarom uw kommer op Jahweh, Hij zal voor u zorgen; En nooit zal Hij dulden, Dat de rechtvaardige wankelt.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

23 Maar stort in het diepst van het graf, o mijn God, Die mannen van bloed en bedrog; Laat ze de helft van hun dagen niet zien, Doch laat mìj op U blijven hopen!

Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.