Psalmen 44
1 Voor muziekbegeleiding. Van de zonen van Kore; een leerdicht. O God, wij hebben het met eigen oren gehoord, Onze vaderen hebben het ons verteld, Wat Gij gedaan hebt in hun dagen, Met eigen hand in vroeger tijd.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Naties hebt Gij uitgeroeid om hèn te planten, Volkeren geveld, om hèn te doen groeien.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Neen, niet met hun zwaard namen zij bezit van het Land, Niet hun arm bracht hun zege: Maar het was uw rechterhand en uw arm En het licht van uw aanschijn, omdat Gij ze lief hadt.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Gij waart het, mijn Koning en God, Die Jakob de zege verleende;
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Met úw hulp sloegen wij onze vijanden neer, Door úw Naam trapten wij onze haters tegen de grond;
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Neen, ik heb niet vertrouwd op mijn boog, En mijn zwaard kon de zege niet schenken.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Maar Gij hebt ons van onze verdrukkers verlost, En onze haters te schande gemaakt;
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 In God mochten we steeds blijven roemen, En uw Naam in eeuwigheid prijzen!
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Maar nú hebt Gij ons verstoten, ons te schande gemaakt, En trekt niet meer met onze heirscharen op;
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Gij laat ons vluchten voor onze verdrukkers, En onze haters roven ons leeg!
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Gij levert ons als slachtvee uit, En verstrooit ons onder de naties;
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Verkoopt uw volk voor een spotprijs, En geeft het bijna voor niet!
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Gij maakt ons tot smaad onzer buren, Tot spot en hoon voor die ons omringen;
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Gij laat de heidenen over ons schimpen, De volkeren meewarig het hoofd over ons schudden.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Mijn schande staat mij altijd voor ogen, En de schaamte bedekt mijn gelaat,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Om de praatjes van schimper en spotter, Om de blik van vijand en hater.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 En dit alles trof ons, ofschoon wij U niet hebben vergeten, En uw Verbond niet hebben verbroken.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Ons hart is niet afvallig geworden, Onze schreden dwaalden niet af van uw pad;
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Toch hebt Gij ons naar het oord der jakhalzen verwezen, En ons met de schaduw des doods overdekt.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Of, hadden wij de Naam van onzen God soms vergeten, Onze handen naar vreemde goden geheven:
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Zou God het misschien niet hebben geweten, Hij, die de hartsgeheimen doorgrondt?
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Neen, om Uwentwil blijft men ons wurgen, En worden wij als slachtvee behandeld!
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Sta op dan; waarom zoudt Gij slapen, o Heer! Ontwaak; blijf ons niet altijd verstoten!
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Waarom zoudt Gij uw aanschijn verbergen, Onze nood en ellende vergeten?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Want onze ziel ligt gebukt in het stof, En ons lichaam kleeft vast aan de grond.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Sta op, ons te hulp! Red ons om wille van uw genade!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
