Psalmen 2

1 Waarom razen de volken, Bluffen de naties,

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Komen de koningen der aarde bijeen, Spannen de vorsten samen tegen Jahweh en zijn Gezalfde:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 "Laat ons hun ketens verbreken, Ons van hun boeien ontslaan!"

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Die in de hemelen woont, lacht hen uit, Jahweh bespot ze;

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Dan dreigt Hij ze toornig, Doet ze rillen voor zijn gramschap:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 "Ik zelf stel Mij een koning aan, Op Sion, mijn heilige berg!"

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Nu wil Ik Jahweh’s beslissing verkonden; Hij heeft Mij gezegd: Gij zijt mijn Zoon; Ik heb U heden verwekt.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Vraag Mij: dan geef Ik U de volkeren tot erfdeel, En de grenzen der aarde tot uw bezit;

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Gij moogt ze vermorzelen met ijzeren knots, En stuk slaan als een aarden pot.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Koningen, bedenkt het dus wel; Weest gewaarschuwd, wereldregeerders!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Dient Jahweh in vreze; Beeft, en kust Hem de voeten!

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Anders ontsteekt Hij in toorn, en loopt gij uw verderf tegemoet, Want licht kan zijn gramschap ontvlammen. Gelukkig, wie tot Hem zijn toevlucht neemt!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.