Psalmen 104
1 Halleluja! Loof Jahweh, mijn ziel: Jahweh, mijn God, hoog zijt Gij verheven! Gij hebt U met glorie en luister omkleed,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 En hult U in het licht als een mantel; Gij spant de hemelen uit als een tent,
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 En legt op de wateren uw opperzalen. Gij maakt van de wolken uw wagen, Zweeft op de vleugels van de wind;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Stelt de stormen aan tot uw boden, Laaiend vuur tot uw knechten.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Gij hebt de aarde op haar pijlers gegrond, Zodat ze voor eeuwig niet wankelt.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 De Oceaan bedekte haar als een kleed, Nog boven de bergen stonden de wateren:
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Maar ze namen de vlucht voor uw dreigen, Rilden van angst voor de stem van uw donder;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Toen rezen de bergen, en zonken de dalen Op de plaats, die Gij hun hadt bestemd.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Gij hebt ze grenzen gesteld, die ze niet overschreden, Ze mochten niet meer de aarde bedekken;
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Gij zendt de bronnen in de dalen, En tussen de bergen stromen ze voort;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Ze laven al de wilde dieren, En de woudezel lest er zijn dorst;
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Daar nestelen de vogels uit de lucht, En fluiten er tussen de struiken.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Uit uw zalen drenkt Gij de bergen, Door het sap van uw nevel wordt de aarde verzadigd;
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Gij laat voor het vee het gras ontspruiten, En het groen voor wat de mensen dient. Gij roept het graan uit de aarde te voorschijn,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 En de wijn, die het hart van de mensen verheugt; Olie, om het gelaat te doen glanzen, Brood, dat het hart van de mensen verkwikt.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Jahweh’s bomen drinken zich vol, De Libanon-ceders, die Hij heeft geplant:
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Waar de vogels zich nestelen, In wier toppen de ooievaar woont.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 De hoogste bergen zijn voor de gemzen, De klippen een schuilplaats voor bokken.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Gij schiept de maan, om de tijd te bepalen, De zon weet, wanneer ze onder moet gaan.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Maakt Gij het donker, dan wordt het nacht, En sluipen de wilde beesten rond,
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Brullen de leeuwen om buit, En vragen God om hun voedsel.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 De zon gaat op: ze kruipen weg, En leggen zich neer in hun holen;
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Maar de mens tijgt aan zijn werk, En aan zijn arbeid tot aan de avond.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Hoe ontzaglijk zijn uw werken, o Jahweh: Gij hebt ze allen met wijsheid gewrocht! De aarde is vol van uw schepselen,
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Niet minder de zee; Die is groot en geweldig, En het wemelt daarin zonder tal: Beesten, kleine en grote,
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Monsters trekken er door, Liwjatan dien Gij hebt geschapen, Om er mede te spelen.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Allen zien naar U uit, Om voedsel, elk op zijn tijd.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Geeft Gij het: ze eten het op; Gij opent uw hand: ze worden van het goede verzadigd.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Maar verbergt Gij uw aanschijn: Ze verstarren van schrik; Gij ontneemt hun de adem: Ze sterven en keren terug tot hun stof.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Maar Gij zendt weer uw geest: en ze worden geschapen, En Gij vernieuwt het aanschijn der aarde!
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Eeuwig dure de glorie van Jahweh, En blijve Jahweh Zich in zijn werken verheugen;
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Hij, die de aarde beziet: en ze beeft; Die de bergen aanraakt: ze roken!
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Heel mijn leven zal ik zingen voor Jahweh, Mijn God blijven loven, zolang ik besta!
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Moge mijn zang Hèm behagen, En ìk mij in Jahweh verblijden;
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Maar mogen de zondaars van de aarde verdwijnen, En de goddelozen niet blijven bestaan! Loof Jahweh, mijn ziel!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
