Spreuken 8
1 Waarachtig, de wijsheid roept, De schranderheid verheft haar stem!
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Zij staat langs de weg op de toppen der hoogten, Op het kruispunt der wegen,
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 Opzij van de poorten, aan de ingang der stad, Waar men de poorten betreedt, predikt zij luid:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 Ik roep tot u, mannen, Ik spreek tot de kinderen der mensen:
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Leert toch, onnozelen, wat schranderheid is, Verstaat toch, dwazen, wat wijsheid betekent!
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Luistert, want wat ik zeg is zeker, Wat over mijn lippen komt is juist;
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Mijn mond spreekt de waarheid, Van leugentaal hebben mijn lippen een afschuw.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Al mijn woorden zijn oprecht, Niet één ervan is misleidend of vals;
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Voor wie ze verstaat, zijn ze allen treffend, Voor wie ze wil begrijpen, allen juist.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Neemt liever mijn tucht aan dan zilver, Geeft aan kennis de voorkeur boven het fijnste goud;
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Want de wijsheid is meer waard dan juwelen, Geen kostbaarheid komt haar nabij!
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Ik, wijsheid, ben met overleg vertrouwd, En beschik over weloverwogen kennis;
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Maar hoogmoed en trots, een slechte levenswandel, En een wispelturige tong zijn een afschuw voor mij.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Ik beschik over raad en beleid, Ik bezit doorzicht en kracht;
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Door mij zijn de koningen koning, En bepalen de leiders wat recht is;
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Door mij zijn de vorsten vorst, En zijn alle rechtvaardige rechters in aanzien.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Die mij beminnen heb ik lief, En die mij zoeken, zullen mij vinden.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Ik beschik over rijkdom en aanzien, Over duurzame welvaart en voorspoed;
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Mijn vrucht is meer waard dan het edelste goud, Meer dan het fijnste zilver mijn oogst.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Ik wandel op de weg der gerechtigheid, Midden op de paden van het recht:
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Om die mij beminnen, met bezit te verrijken, En hun schatkamers te vullen.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Jahweh schiep mij als zijn eerste gewrocht, Als het eerste werk, dat Hij ooit heeft gemaakt;
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Van oudsher ben ik gevormd, Van den beginne, vóór de eerste tijden der aarde.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Toen er nog geen oceanen waren. was ik geboren, Toen er nog geen bronnen, rijk aan water, bestonden;
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Eer de bergen waren neergelaten, Eer de heuvels ontstonden, werd ik geboren,
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Eer Hij de aarde had gemaakt en de velden, En alle grondstoffen der wereld.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Toen Hij de hemel welfde, was ik aanwezig, Toen Hij een kring trok rond het vlak van de oceaan;
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Toen Hij daarboven de wolken bevestigde, En de bronnen van de oceaan begonnen te stromen;
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Toen Hij de zee haar grenzen stelde, Dat de wateren haar oevers niet zouden overschrijden; Toen Hij de fundamenten der aarde legde:
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 Was ik bij Hem als een troetelkind, Was ik elke dag zijn vermaak, Dartelde ik heel de tijd onder zijn ogen,
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 Spelend op zijn wereldrond, En mij vermakend met de kinderen der mensen.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Welnu dan kinderen luistert naar mij; Gelukkig zij, die mijn wegen bewaren;
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Hoort naar de lessen, weest wijs, en verwerpt ze niet. En de wacht houden aan de posten van mijn poorten.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Gelukkig de mens, die naar mij luistert, Die elke dag aan mijn deuren waken,
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Wie mij vindt, heeft het leven gevonden, En welbehagen verkregen van Jahweh;
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Maar wie mij mist, benadeelt zichzelf, En al wie mij haten, beminnen de dood!
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
