Salme 90
1 (En Bøn af den Guds Mand Moses.) Herre, du var vor Bolig slægt efter slægt.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Førend Bjergene fødtes og Jord og Jorderig blev til, fra Evighed til Evighed er du, o Gud!
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Mennesket gør du til Støv igen, du siger: "Vend tilbage, I Menneskebørn!"
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Thi tusind År er i dine Øjne som Dagen i Går, der svandt, som en Nattevagt.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Du skyller dem bort, de bliver som en Søvn. Ved Morgen er de som Græsset, der gror;
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 ved Morgen gror det og blomstrer, ved Aften er det vissent og tørt.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Thi ved din Vrede svinder vi hen, og ved din Harme forfærdes vi.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Vor Skyld har du stillet dig for Øje, vor skjulte Brøst for dit Åsyns Lys.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Thi alle vore Dage glider hen i din Vrede, vore År svinder hen som et Suk.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Vore Livsdage er halvfjerdsindstyve År, og kommer det højt, da firsindstyve. Deres Herlighed er Møje og Slid, thi hastigt går det, vi flyver af Sted.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Hvem fatter din Vredes Vælde, din Harme i Frygt for dig!
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 At tælle vore Dage lære du os, så vi kan få Visdom i Hjertet!
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Vend tilbage, HERRE! Hvor længe! Hav Medynk med dine Tjenere;
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 mæt os årle med din Miskundhed, så vi kan fryde og glæde os alle vore Dage.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Glæd os det Dagetal, du ydmygede os, det Åremål, da vi led ondt!
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Lad dit Værk åbenbares for dine Tjenere og din Herlighed over deres Børn!
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 HERREN vor Guds Livsalighed være over os! Og frem vore Hænders Værk for os, ja frem vore Hænders Værk!
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
