Salme 78
1 (En Maskil af Asaf.) Lyt, mit folk til min lære, bøj eders øre til ord fra min Mund;
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 jeg vil åbne min Mund med Billedtale, fremsætte Gåder fra fordums Tid,
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 hvad vi har hørt og ved, hvad vore Fædre har sagt os;
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 vi dølger det ikke for deres Børn, men melder en kommende Slægt om HERRENs Ære og Vælde og Underne, som han har gjort.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Han satte et Vidnesbyrd i Jakob, i Israel gav han en Lov, idet han bød vore Fædre at lade deres Børn det vide,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 at en senere Slægt kunde vide det, og Børn, som fødtes siden, stå frem og fortælle deres Børn derom,
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 så de slår deres Lid til Gud og ikke glemmer Guds Gerninger, men overholder hans Bud,
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 ej slægter Fædrene på, en vanartet, stridig Slægt, hvis Hjerte ikke var fast, hvis Ånd var utro mod Gud
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 - Efraims Børn var rustede Bueskytter, men svigted på Stridens Dag -
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 Gudspagten holdt de ikke, de nægtede at følge hans Lov;
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 hans Gerninger gik dem ad Glemme, de Undere, han lod dem skue.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Han gjorde Undere for deres Fædre i Ægypten på Zoans Mark;
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 han kløvede Havet og førte dem over, lod Vandet stå som en Vold;
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 han ledede dem ved Skyen om Dagen, Natten igennem ved Ildens Skær;
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 han kløvede Klipper i Ørkenen, lod dem rigeligt drikke som af Strømme,
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 han lod Bække rinde af Klippen og Vand strømme ned som Floder.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Men de blev ved at synde imod ham og vække den Højestes Vrede i Ørkenen;
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 de fristede Gud i Hjertet og krævede Mad til at stille Sulten,
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 de talte mod Gud og sagde: "Kan Gud dække Bord i en Ørken?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Se, Klippen slog han, så Vand flød frem, og Bække vælded ud; mon han også kan give Brød og skaffe kød til sit Folk?"
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Det hørte HERREN, blev vred, der tændtes en Ild mod Jakob, ja Vrede kom op mod Israel,
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 fordi de ikke troede Gud eller stolede på hans Frelse.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Da bød han Skyerne oventil, lod Himlens Døre åbne
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 og Manna regne på dem til Føde, han gav dem Himmelkorn;
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Mennesker spiste Englebrød, han sendte dem Mad at mætte sig med.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Han rejste Østenvinden på Himlen, førte Søndenvinden frem ved sin Kraft;
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 Kød lod han regne på dem som Støv og vingede Fugle som Havets Sand,
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 lod dem falde midt i sin Lejr, rundt omkring sine Boliger;
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Og de spiste sig overmætte, hvad de ønskede, lod han dem få.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 Men før deres Attrå var stillet, mens Maden var i deres Mund,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 rejste Guds Vrede sig mod dem; han vog deres kraftige Mænd, fældede Israels Ynglinge.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Og dog blev de ved at synde og troede ej på hans Undere.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Da lod han deres Dage svinde i Tomhed og endte brat deres År.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Når han vog dem, søgte de ham, vendte om og spurgte om Gud,
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 kom i Hu, at Gud var deres Klippe, Gud den Allerhøjeste deres Genløser.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 De hyklede for ham med Munden, løj for ham med deres Tunge;
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 deres Hjerter holdt ikke fast ved ham, hans Pagt var de ikke tro.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Og dog er han barmhjertig, han tilgiver Misgerning, lægger ej øde, hans Vrede lagde sig Gang på Gang, han lod ikke sin Harme fuldt bryde frem;
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 han kom i Hu, de var Kød, et Pust, der svinder og ej vender tilbage.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Hvor tit stod de ham ikke imod i Ørkenen og voldte ham Sorg i det øde Land!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 De fristede alter Gud, de krænkede Israels Hellige;
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 hans Hånd kom de ikke i Hu, de Dag han friede dem fra Fjenden,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 da han gjorde sine Tegn i Ægypten, sine Undere på Zoans Mark,
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 forvandlede deres Floder til Blod, så de ej kunde drikke af Strømmene,
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 sendte Myg imod dem, som åd dem, og Frøer, som lagde dem øde,
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 gav Æderen, hvad de avlede, Græshoppen al deres Høst,
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 slog deres Vinstokke ned med Hagl, deres Morbærtræer med Frost,
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 prisgav Kvæget for Hagl og deres Hjorde for Lyn.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Han sendte sin Vredesglød mod dem, Harme, Vrede og Trængsel, en Sendefærd af Ulykkesengle;
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 frit Løb gav han sin Vrede, skånede dem ikke for Døden, gav deres Liv til Pris for Pest;
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 alt førstefødt i Ægypten slog han, Mandskraftens Førstegrøde i Kamiternes Telte,
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 lod sit Folk bryde op som en Hjord, ledede dem som Kvæg i Ørkenen,
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 ledede dem trygt, uden Frygt, mens Havet lukked sig over deres Fjender;
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 han bragte dem til sit hellige Land, de Bjerge, hans højre vandt,
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 drev Folkeslag bort foran dem, udskiftede ved Lod deres Land og lod Israels Stammer bo i deres Telte.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Dog fristed og trodsede de Gud den Allerhøjeste og overholdt ikke hans Vidnesbyrd;
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 de faldt fra, var troløse som deres Fædre, svigtede som en slappet Bue,
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 de krænkede ham med deres Offerhøje, æggede ham med deres Gudebilleder.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Det hørte Gud og blev vred følte højlig Lede ved Israel;
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 han opgav sin Bolig i Silo, det Telt, hvor han boede blandt Mennesker;
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 han gav sin Stolthed i Fangenskab, sin Herlighed i Fjendehånd,
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 prisgav sit Folk for Sværdet, blev vred på sin Arvelod;
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Ild fortærede dets unge Mænd, dets Jomfruer fik ej Bryllupssange,
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 dets Præster faldt for Sværdet, dets Enker holdt ikke Klagefest.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Da vågnede Herren som en, der har sovet, som en Helt, der er døvet af Vin;
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 han slog sine Fjender på Ryggen, gjorde dem evigt til Skamme.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Men han fik Lede ved Josefs Telt, Efraims Stamme udvalgte han ikke;
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 han udvalgte Judas Stamme, Zions Bjerg, som han elsker;
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 han byggede sit Tempel himmelhøjt, grundfæstede det evigt som Jorden.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Han udvalgte David, sin Tjener, og tog ham fra Fårenes Folde,
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 hentede ham fra de diende Dyr til at vogte Jakob, hans Folk, Israel, hans Arvelod;
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 han vogtede dem med oprigtigt Hjerte, ledede dem med kyndig Hånd.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
