Salme 69
1 (Til Sangmesteren. Til Liljerne. Af David.) Frels mig Gud, thi Vandene når mig til Sjælen,
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 jeg er sunket i bundløst Dynd, hvor der intet Fodfæste er, kommet i Vandenes Dyb, og Strømmen går over mig;
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 træt har jeg skreget mig, Struben brænder, mit Øje er mat af at bie på min Gud;
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 flere end mit Hoveds Hår er de, der hader mig uden Grund, mange er de, som vil mig til Livs, uden Skel er mig fjendske; hvad jeg ikke har ranet, skal jeg dog erstatte!
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Gud, du kender min Dårskab, min Skyld er ej skjult for dig.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Lad mig ej bringe Skam over dem, som bier på dig, o Herre, Hærskarers HERRE, lad mig ej bringe Skændsel over dem der søger dig, Israels Gud!
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Thi for din Skyld bærer jeg Spot, mit Åsyn dækkes af Skændsel;
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 fremmed er jeg for mine Brødre en Udlænding for min Moders Sønner.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Thi Nidkærhed for dit Hus har fortæret mig, Spotten mod dig er faldet på mig:
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 jeg spæged min Sjæl med Faste, og det blev mig til Spot;
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 i Sæk har jeg klædt mig, jeg blev dem et Mundheld.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 De, der sidder i Porten, taler om mig, ved Drikkelagene synger de om mig.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Men jeg beder, HERRE, til dig i Nådens Tid, o Gud, i din store Miskundhed svare du mig!
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Frels mig med din trofaste Hjælp fra Dyndet, at jeg ikke skal synke; red mig fra dem, der hader mig, fra Vandenes Dyb,
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 lad Strømmen ikke gå over mig; lad Dybet ikke sluge mig eller Brønden lukke sig over mig.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Svar mig, HERRE, thi god er din Nåde, vend dig til mig efter din store Barmhjertighed;
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 dit Åsyn skjule du ej for din Tjener, thi jeg er i Våde, skynd dig og svar mig;
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 kom til min Sjæl og løs den, fri mig for mine Fjenders Skyld!
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Du ved, hvorledes jeg smædes og bærer Skam og Skændsel; du har Rede på alle mine Fjender.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 Spot har ulægeligt knust mit Hjerte; jeg bied forgæves på Medynk, på Trøstere uden at finde;
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 de gav mig Malurt at spise og slukked min Tørst med Eddike.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 Lad Bordet foran dem blive en Snare, deres Takofre blive en Fælde;
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 lad Øjnene slukkes, så Synet svigter, lad Lænderne altid vakle!
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Din Vrede udøse du over dem din glødende Harme nå dem;
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 deres Teltlejr blive et Øde, og ingen bo i deres Telte!
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 Thi de forfølger den, du slog, og øger Smerten for dem, du såred.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Tilregn dem hver eneste Brøde lad dem ikke få Del i din Retfærd;
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 lad dem slettes af Livets Bog, ej optegnes blandt de retfærdige!
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Men mig, som er arm og lidende, bjærge din Frelse, o Gud!
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Jeg vil prise Guds Navn med Sang og ophøje ham med Tak;
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 det er mer for HERREN end Okser end Tyre med Horn og Klove!
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Når de ydmyge ser det, glæder de sig; I, som søger Gud, eders Hjerte oplives!
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 Thi HERREN låner de fattige Øre, han agter ej fangne Venner ringe.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 Himmel og Jord skal prise ham, Havet og alt, hvad der rører sig der;
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 thi Gud vil frelse Zion og opbygge Judas Byer; der skal de bo og tage det i Eje;
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 hans Tjeneres Afkom skal arve det, de, der elsker hans Navn, skal bo deri.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.
