Salme 58

1 (Til sangmesteren. Al-tasjhet. Af David. En miktam.) Er det virkelig Ret, I taler, I Guder, dømmer I Menneskenes Børn retfærdigt?

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

2 Nej, alle øver I Uret på Jord, eders Hænder udvejer Vold.

Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

3 Fra Moders Liv vanslægted de gudløse, fra Moders Skød for Løgnerne vild.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

4 Gift har de i sig som Slangen, den stumme Øgle, der døver sit Øre

Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

5 og ikke vil høre på Tæmmerens Røst, på den kyndige Slangebesværger.

Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

6 Gud, bryd Tænderne i deres Mund, Ungløvernes Kindtænder knuse du, HERRE;

Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

7 lad dem svinde som Vand, der synker, visne som nedtrampet Græs.

Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

8 Lad dem blive som Sneglen, opløst i Slim som et ufuldbårent Foster, der aldrig så Sol.

Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

9 Før eders Gryder mærker til Tjørnen, ja, midt i deres Livskraft river han dem bort i sin Vrede

Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

10 Den retfærdige glæder sig, når han ser Hævn, hans Fødder skal vade i gudløses Blod;

I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

11 Og Folk skal sige: "Den retfærdige får dog sin Løn, der er dog Guder, som dømmer på Jord!"

Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.