Salme 55

1 (Til sangmesteren. Med strengespil. En maskil af David.) Lyt, o Gud, til min Bøn, skjul dig ej for min tryglen,

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

2 lå mig Øre og svar mig, jeg vånder mig i Klage,

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

3 jeg stønner ved Fjendernes Råb og de gudløses Skrig; thi Ulykke vælter de over mig, forfølger mig grumt;

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

4 Hjertet er angst i mit Bryst, Dødens Rædsler er faldet over mig.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

5 Frygt og Angst falder på mig, Gru er over mig.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

6 Jeg siger: Ak, havde jeg Vinger som Duen, da fløj jeg i Ly,

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

7 ja, langt bort vilde jeg fly og blive i Ørkenen. (Sela)

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

8 Da søgte jeg skyndsomt Tilflugt for rivende Storm og Uvejr.

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Herre, forvir og split deres Tungemål! Thi Vold og Ufred ser jeg i Byen;

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

10 de går Rundgang Dag og Nat på dens Mure;

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

11 Ulykke, Kvide og Vanheld råder derinde, Voldsfærd og Svig viger aldrig bort fra dens Torve.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 Det var ikke en Fjende, som hånede mig - det kunde bæres; min uven ydmygede mig ej - ham kunde jeg undgå;

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

13 men du, en Mand af min Stand, en Ven og fortrolig,

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

14 og det skønt vi delte Samværets Sødme, vandrede endrægtelig i Guds Hus.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

15 Over dem komme Død, lad dem levende synke i Dødsriget! Thi der er Ondskab i deres Bolig, i deres Indre! (Sheol h7585)

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

16 Jeg, jeg råber til Gud, og HERREN vil frelse mig.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 Jeg klager og stønner ved Kvæld, ved Gry og ved Middag; min Røst vil han høre

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

18 og udfri min Sjæl i Fred, så de ikke kan komme mig nær; thi mange er de imod mig.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

19 Gud, som troner fra Fortids Dage, vil høre og ydmyge dem. (Sela) Thi der er ingen Forandring hos dem, og de frygter ikke for Gud.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 På Venner lagde han Hånd og brød sin Pagt.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

21 Glattere end Smør er hans Mund, men Hjertet vil Krig, blødere end Olie hans Ord, skønt dragne Sværd.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

22 Kast din Byrde på HERREN, så sørger han for dig, den retfærdige lader han ikke i Evighed rokkes.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

23 Og du, o Gud, nedstyrt dem i Gravens Dyb! Ej skal blodstænkte, svigefulde Mænd nå Hælvten af deres Dage. Men jeg, jeg stoler på dig!

Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.