Salme 25
1 (Af David.) HERRE, jeg løfter min sjæl til dig
Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 min Gud jeg stoler på dig, lad mig ikke beskæmmes, lad ej mine Fjender fryde sig over mig.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 Nej, ingen som bier på dig, skal beskæmmes; beskæmmes skal de, som er troløse uden Grund.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Lad mig kende dine Veje, HERRE lær mig dine Stier.
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Led mig på din Sandheds Vej og lær mig, thi du er min Frelses Gud; jeg bier bestandig på dig.
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 HERRE, kom din Barmhjertighed i Hu og din Nåde, den er jo fra Evighed af.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Mine Ungdomssynder og Overtrædelser komme du ikke i Hu, men efter din Miskundhed kom mig i Hu, for din Godheds Skyld, o HERRE!
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 God og oprigtig er HERREN, derfor viser han Syndere Vejen.
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Han vejleder ydmyge i det, som er ret, og lærer de ydmyge sin Vej.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Alle HERRENs Stier er Miskundhed og Trofasthed for dem, der holder hans Pagt og hans Vidnesbyrd.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 For dit Navns Skyld, HERRE, tilgive du min Brøde, thi den er stor.
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Om nogen frygter HERREN, ham viser han den Vej, han skal vælge;
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 selv skal han leve i Lykke og hans Sæd få Landet i Eje.
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Fortroligt Samfund har HERREN med dem, der frygter ham, og han kundgør dem sin Pagt.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Mit Øje er stadig vendt imod HERREN, thi han frier mine Fødder af Snaren.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Vend dig til mig og vær mig nådig, thi jeg er ene og arm.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Let mit Hjertes Trængsler og før mig ud af min Nød.
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Se hen til min Nød og min Kvide og tilgiv alle mine Synder.
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Se hen til mine Fjender, thi de er mange og hader mig med Had uden Grund.
Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Vogt min Sjæl og frels mig, jeg lider på dig, lad mig ikke beskæmmes.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Lad Uskyld og Retsind vogte mig, thi jeg bier på dig, HERRE.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Forløs, o Gud, Israel af alle dets Trængsler!
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
