Salme 18
1 (Til sangmesteren. Af HERRENS tjener David, som sang HERREN denne sang, dengang HERREN havde frelst ham af alle hans fjenders og af Sauls hånd. Han sang: ) HERRE, jeg har dig hjerteligt kær, min Styrke!
Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2 HERRE, min Klippe, min Borg. min Befrier, min Gud, mit Bjerg, hvortil jeg tyr, mit Skjold, mit Frelseshorn, mit Værn!
Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3 Jeg påkalder HERREN, den Højlovede, og frelses fra mine Fjender.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4 Dødens Reb omsluttede mig, Ødelæggelsens Strømme forfærdede mig,
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
6 i min Vånde påkaldte jeg HERREN og råbte til min Gud. Han hørte min Røst fra sin Helligdom, mit Råb fandt ind til hans Ører!
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7 Da rystede Jorden og skjalv, Bjergenes Grundvolde bæved og rysted, thi hans Vrede blussede op.
Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8 Røg for ud af hans Næse, fortærende Ild af hans Mund, Gløder gnistrede fra ham.
Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9 Han sænkede Himlen, steg ned med Skymulm under sine Fødder;
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10 båret af Keruber fløj han, svæved på Vindens Vinger;
A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11 han omgav sig med Mulm som en Bolig, mørke Vandmasser, vandfyldte Skyer.
Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12 Fra Glansen foran ham for der Hagl og Ildgløder gennem hans Skyer.
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13 HERREN tordnede fra Himlen, den Højeste lod høre sin Røst, Hagl og Ildgløder.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14 Han udslyngede Pile, adsplittede dem, Lyn i Mængde og skræmmede dem.
Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15 Vandenes Bund kom til Syne, Jordens Grundvolde blottedes ved din Trusel, HERRE, for din Vredes Pust.
I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16 Han udrakte Hånden fra det høje og greb mig, drog mig op af de vældige Vande,
Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17 frelste mig fra mine mægtige Fjender, fra mine Avindsmænd; de var mig for stærke.
Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18 På min Ulykkes Dag faldt de over mig, men HERREN blev mig til Værn.
Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19 Han førte mig ud i åbent Land, han frelste mig, thi han havde Behag i mig.
Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20 HERREN gengældte mig efter min Retfærd, lønned mig efter mine Hænders Uskyld;
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21 thi jeg holdt mig til HERRENs Veje, svigted i Gudløshed ikke min Gud
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22 hans Bud stod mig alle for Øje, hans Lov skød jeg ikke fra mig.
Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23 Ustraffelig var jeg for ham og vogtede mig for Brøde.
Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24 HERREN lønned mig efter min Retfærd, mine Hænders Uskyld, som stod ham for Øje!
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25 Du viser dig from mod den fromme, retsindig mod den retsindige,
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26 du viser dig ren mod den rene og vrang mod den svigefulde.
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27 De arme giver du Frelse, hovmodiges Øjne Skam!
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28 Ja, min Lampe lader du lyse, HERRE, min Gud opklarer mit Mørke.
Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29 Thi ved din Hjælp søndrer jeg Mure, ved min Guds Hjælp springer jeg over Volde.
Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30 Fuldkommen er Guds Vej, lutret er HERRENs Ord. Han er et Skjold for alle, der sætter deres Lid til ham.
Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31 Ja, hvem er Gud uden HERREN, hvem er en Klippe uden vor Gud,
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32 den Gud, der omgjorded mig med Kraft, jævnede Vejen for mig,
Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33 gjorde mine Fødder som Hindens og gav mig Fodfæste på Højene,
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34 oplærte min Hånd til Krig, så mine Arme spændte Kobberbuen!
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35 Du gav mig din Frelses Skjold, din højre støttede mig, din Nedladelse gjorde mig stor;
Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36 du skaffede Plads for mine Skridt, mine Ankler vaklede ikke.
Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37 Jeg jog mine Fjender, indhentede dem, vendte først om, da de var gjort til intet,
Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38 slog dem ned, så de ej kunde rejse sig, men lå faldne under min Fod.
Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39 Du omgjorded mig med Kraft til Kampen, mine Modstandere tvang du i Knæ for mig;
Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40 du slog mine Fjender på Flugt, mine Avindsmænd rydded jeg af Vejen.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41 De råbte, men ingen hjalp, til HERREN, han svared dem ikke.
Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42 Jeg knuste dem som Støv for Vinden, fejed dem bort som Gadeskarn.
I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43 Du friede mig af Folkekampe, du satte mig til Folkeslags Høvding; nu tjener mig ukendte Folk;
Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44 hører de om mig, lyder de mig, Udlandets Sønner kryber for mig;
Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45 Udlandets Sønner vansmægter, slæber sig frem af deres Skjul.
Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46 HERREN lever, højlovet min Klippe, ophøjet være min Frelses Gud,
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47 den Gud, som giver mig Hævn, tvinger Folkeslag under min Fod
Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48 og frier mig fra mine vrede Fjender! Du ophøjer mig over mine Modstandere, fra Voldsmænd frelser du mig.
Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49 HERRE, derfor priser jeg dig blandt Folkene og lovsynger dit Navn,
A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50 du, som kraftig hjælper din Konge og viser din Salvede Miskundhed, David og hans Æt evindelig.
Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
