Salme 119
1 Salige de, hvis Vandel er fulde, som vandrer i HERRENs Lov.
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Salige de, der agter på hans Vidnesbyrd, søger ham af hele deres Hjerte.
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 de, som ikke gør Uret, men vandrer på hans Veje.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du har givet dine Befalinger, for at de nøje skal holdes.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 O, måtte jeg vandre med faste Skridt, så jeg holder dine Vedtægter!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Da skulde jeg ikke blive til - Skamme, thi jeg så hen til alle dine Bud.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Jeg vil takke dig af oprigtigt Hjerte, når jeg lærer din Retfærds Lovbud.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Jeg vil holde dine Vedtægter, svigt mig dog ikke helt!
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Hvorledes holder en ung sin Vej ren? Ved at bolde sig efter dit Ord.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Af hele mit Hjerte søger jeg dig, lad mig ikke fare vild fra dine Bud!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 Jeg gemmer dit Ord i mit Hjerte for ikke at synde imod dig.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Lovet være du, HERRE, lær mig dine Vedtægter!
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Jeg kundgør med mine Læber alle din Munds Lovbud.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Jeg glæder mig over dine Vidnesbyrds Vej, som var det al Verdens Rigdom.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 Jeg vil grunde på dine Befalinger og se til dine Stier.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 I dine Vedtægter har jeg min Lyst, jeg glemmer ikke dit Ord.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Und din Tjener at leve, at jeg kan holde dit Ord.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Oplad mine Øjne, at jeg må skue de underfulde Ting i din Lov.
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Fremmed er jeg på Jorden, skjul ikke dine Bud for mig!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Altid hentæres min Sjæl af Længsel efter dine Lovbud.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du truer de frække; forbandede er de, der viger fra dine Bud.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Vælt Hån og Ringeagt fra mig, thi jeg agter på dine Vidnesbyrd.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Om Fyrster oplægger Råd imod mig, grunder din Tjener på dine Vedtægter.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Ja, dine Vidnesbyrd er min Lyst, det er dem, der giver mig Råd.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 I Støvet ligger min Sjæl, hold mig i Live efter dit Ord!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Mine Veje lagde jeg frem, og du bønhørte mig, dine Vedtægter lære du mig.
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Lad mig fatte dine Befalingers Vej og grunde på dine Undere.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Af Kummer græder. min Sjæl, oprejs mig efter dit Ord!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Lad Løgnens Vej være langt fra mig og skænk mig i Nåde din Lov!
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Troskabs Vej har jeg valgt, dine Lovbud attrår jeg.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Jeg hænger ved dine Vidnesbyrd, lad mig ikke beskæmmes, HERRE!
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Jeg vil løbe dine Buds Vej, thi du giver mit Hjerte at ånde frit.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Lær mig, HERRE, dine Vedtægters Vej, så jeg agter derpå til Enden.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Giv mig Kløgt, så jeg agter på din Lov og holder den af hele mit Hjerte.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Før mig ad dine Buds Sti, thi jeg har Lyst til dem.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Bøj mit Hjerte til dine Vidnesbyrd og ej til uredelig Vinding.
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Vend mine Øjne bort fra Tant, hold mig i Live ved dit Ord!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Stadfæst for din Tjener dit Ord, så jeg lærer at frygte dig.
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Hold borte fra mig den Skændsel, jeg frygter, thi dine Lovbud er gode.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Se, dine Befalinger længes jeg efter, hold mig i Live ved din Retfærd!
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Lad din Miskundhed komme over mig, HERRE, din Frelse efter dit Ord,
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 så jeg har Svar til dem, der spotter mig, thi jeg stoler på dit Ord.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Tag ikke ganske Sandheds Ord fra min Mund, thi jeg bier på dine Lovbud.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Jeg vil stadig holde din Lov, ja evigt og altid;
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 jeg vil vandre i åbent Land, thi dine Befalinger ligger mig på Sinde.
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Jeg vil tale om dine Vidnesbyrd for Konger uden at blues;
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 jeg vil fryde mig over dine Bud, som jeg højlige elsker;
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 jeg vil udrække Hænderne mod dine Bud og grunde på dine Vedtægter.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Kom Ordet til din Tjener i Hu, fordi du har ladet mig håbe.
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Det er min Trøst i Nød, at dit Ord har holdt mig i Live.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 De frække hånede mig såre, dog veg jeg ej fra din Lov.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Dine Lovbud fra fordum, HERRE, kom jeg i Hu og fandt Trøst.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Harme greb mig over de gudløse, dem, der slipper din Lov.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dine vedtægter blev mig til Sange i min Udlændigheds Hus.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Om Natten kom jeg dit Navn i Hu, HERRE, jeg holdt din Lov.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Det blev min lykkelige Lod: at agte på dine Befalinger.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Min Del er HERREN, jeg satte mig for at holde dine Ord.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Jeg bønfaldt dig af hele mit Hjerte, vær mig nådig efter dit Ord!
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Jeg overtænkte mine Veje og styred min Fod tilbage til dine Vidnesbyrd.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Jeg hasted og tøved ikke med at holde dine Bud.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 De gudløses Snarer omgav mig, men jeg glemte ikke din Lov.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Jeg, står op ved Midnat og takker dig for dine retfærdige Lovbud.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Jeg er Fælle med alle, der frygter dig og holder dine Befalinger.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Jorden er fuld af din Miskundhed, HERRE, lær mig dine Vedtægter!
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Du gjorde vel mod din Tjener, HERRE, efter dit Ord.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Giv mig Forstand og indsigt, thi jeg tror på dine Bud.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 For jeg blev ydmyget, for jeg vild, nu holder jeg dit Ord.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 God er du og gør godt, lær mig dine Vedtægter!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 De frække tilsøler mig med Løgn, men på dine Bud tager jeg hjerteligt Vare.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Deres Hjerte er dorskt som Fedt, jeg har min Lyst i din Lov.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Det var godt, at jeg blev ydmyget, så jeg kunde lære dine Vedtægter.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Din Munds Lov er mig mere værd end Guld og Sølv i Dynger.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Dine Hænder skabte og dannede mig, giv mig Indsigt; så jeg kan lære dine Bud!
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 De, der frygter dig, ser mig og glædes, thi jeg bier på dit Ord.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 HERRE, jeg ved, at dine Bud er retfærdige, i Trofasthed har du ydmyget mig.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Lad din Miskundhed være min Trøst efter dit Ord til din Tjener!
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Din Barmhjertighed finde mig, at jeg må leve, thi din Lov er min Lyst.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Lad de frække beskæmmes, thi de gør mig skammelig Uret, jeg grunder på dine Befalinger.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Lad dem, der frygter dig, vende sig til mig, de, der kender dine Vidnesbyrd.
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Lad mit Hjerte være fuldkomment i dine Vedtægter, at jeg ikke skal blive til Skamme.
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Efter din Frelse længes min Sjæl, jeg bier på dit Ord.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Mine Øjne længes efter dit Ord og siger: "Hvornår mon du trøster mig?"
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Thi jeg er som en Lædersæk i Røg, men dine Vedtægter glemte jeg ikke.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Hvor langt er vel din Tjeners Liv? Når vil du dømme dem, der forfølger mig?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 De frække grov mig Grave, de, som ej følger din Lov.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Alle dine Bud er trofaste, med Løgn forfølger man mig, o hjælp mig!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 De har næsten tilintetgjort mig på Jorden, men dine Befalinger slipper jeg ikke.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Hold mig i Live efter din Miskundhed, at jeg kan holde din Munds Vidnesbyrd.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 HERRE, dit Ord er evigt, står fast i Himlen.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Din Trofasthed varer fra Slægt til Slægt, du grundfæsted Jorden, og den står fast.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Dine Lovbud står fast, de holder dine Tjenere oppe.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Havde din Lov ej været min Lyst, da var jeg omkommet i min Elende.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Aldrig i Evighed glemmer jeg dine Befalinger, thi ved dem holdt du mig i Live.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Din er jeg, frels mig, thi dine Befalinger ligger mig på Sinde.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 De gudløse lurer på at lægge mig øde, dine Vidnesbyrd mærker jeg mig.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 For alting så jeg en Grænse, men såre vidt rækker dit Bud.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Hvor elsker jeg dog din Lov! Hele Dagen grunder jeg på den.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Dit Bud har gjort mig visere end mine Fjender, thi det er for stedse mit.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Jeg er klogere end alle mine Lærere, thi jeg grunder på dine Vidnesbyrd.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Jeg har mere Forstand end de gamle; jeg agter på dine Bud.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Jeg holder min Fod fra hver Vej, som er ond, at jeg kan holde dit Ord.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Fra dine Lovbud veg jeg ikke, thi du underviste mig.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Hvor sødt er dit Ord for min Gane, sødere end Honning for min Mund.
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Ved dine Befalinger fik jeg Forstand, så jeg hader al Løgnens Vej.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Dit Ord er en Lygte for min Fod, et Lys på min Sti.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Jeg svor en Ed og holdt den: at følge dine retfærdige Lovbud.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Jeg er såre ydmyget, HERRE, hold mig i Live efter dit Ord!
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Lad min Munds frivillige Ofre behage dig, HERRE, og lær mig dine Lovbud!
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Altid går jeg med Livet i Hænderne, men jeg glemte ikke din Lov.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 De gudløse lægger Snarer for mig, men fra dine Befalinger for jeg ej vild.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Dine Vidnesbyrd fik jeg til evigt Eje, thi de er mit Hjertes Glæde.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Jeg bøjed mit Hjerte til at holde dine Vedtægter for evigt til Enden.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Jeg hader tvesindet Mand, men jeg elsker din Lov.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Mit Skjul og mit Skjold er du, jeg bier på dit Ord.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Vig fra mig, I, som gør ondt, jeg vil holde min Guds Bud.
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Støt mig efter dit Ord, at jeg må leve, lad mig ikke beskæmmes i mit Håb!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Hold mig oppe, at jeg må frelses og altid have min Lyst i dine Vedtægter!
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Du forkaster alle, der farer vild fra dine Vedtægter, thi de higer efter Løgn.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 For Slagger regner du alle Jordens gudløse, derfor elsker jeg dine Vidnesbyrd.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Af Rædsel for dig gyser mit Kød, og jeg frygter for dine Lovbud.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ret og Skel har jeg gjort, giv mig ikke hen til dem, der trænger mig!
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Gå i Borgen for din Tjener, lad ikke de frække trænge mig!
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Mine Øjne vansmægter efter din Frelse og efter dit Retfærds Ord.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Gør med din Tjener efter din Miskundhed og lær mig dine Vedtægter!
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Jeg er din Tjener, giv mig Indsigt, at jeg må kende dine Vidnesbyrd!
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Det er Tid for HERREN at gribe ind, de har krænket din Lov.
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Derfor elsker jeg dine Bud fremfor Guld og Skatte.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Derfor følger jeg oprigtigt alle dine Befalinger og hader hver Løgnens Sti.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Underfulde er dine Vidnesbyrd, derfor agted min Sjæl på dem.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Tydes dine Ord, så bringer de Lys, de giver enfoldige Indsigt.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Jeg åbned begærligt min Mund, thi min Attrå stod til dine Bud.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Vend dig til mig og vær mig nådig, som Ret er for dem, der elsker dit Navn!
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Lad ved dit Ord mine Skridt blive faste og ingen Uret få Magten over mig!
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Udløs mig fra Menneskers Vold, at jeg må holde dine Befalinger!
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Lad dit Ansigt lyse over din Tjener og lær mig dine Vedtægter!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Vand i Strømme græder mine Øjne, fordi man ej holder din Lov.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Du er retfærdig, HERRE, og retvise er dine Lovbud.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Du slog dine Vidnesbyrd fast ved Retfærd og Troskab så såre.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Min Nidkærhed har fortæret mig, thi mine Fjender har glemt dine Ord.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Dit Ord er fuldkommen rent, din Tjener elsker det.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Ringe og ussel er jeg, men dine Befalinger glemte jeg ikke.
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Din Retfærd er Ret for evigt, din Lov er Sandhed.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Trængsel og Angst har ramt mig, men dine Bud er min Lyst.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Dine Vidnesbyrd er Ret for evigt, giv mig indsigt, at jeg må leve!
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Jeg råber af hele mit Hjerte, svar mig, HERRE, jeg agter på dine Vedtægter.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Jeg råber til dig, o frels mig, at jeg kan holde dine Vidnesbyrd!
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Årle råber jeg til dig om Hjælp, og bier på dine Ord.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Før Nattevagtstimerne våger mine Øjne for at grunde på dit Ord.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hør mig efter din Miskundhed, HERRE, hold mig i Live efter dit Lovbud!
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 De, der skændigt forfølger mig, er mig nær, men de er langt fra din Lov.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Nær er du, o HERRE, og alle dine Bud er Sandhed.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 For længst vandt jeg Indsigt af dine Vidnesbyrd, thi du har grundfæstet dem for evigt.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Se min Elende og fri mig, thi jeg glemte ikke din Lov.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Før min Sag og udløs mig, hold mig i Live efter dit Ord!
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Frelsen er langt fra de gudløse, thi dine Vedtægter ligger dem ikke, på Sinde.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Din Barmhjertighed er stor, o HERRE, hold mig i Live efter dine Lovbud!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mange forfølger mig og er mig fjendske, fra dine Vidnesbyrd veg jeg ikke.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Jeg væmmes ved Synet af troløse, der ikke holder dit Ord.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Se til mig, thi jeg elsker dine Befalinger, HERRE, hold mig i Live efter din Miskundhed!
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Summen af dit Ord er Sandhed, og alt dit retfærdige Lovbud varer evigt.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Fyrster forfulgte mig uden Grund, men mit Hjerte frygted dine Ord.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Jeg glæder mig over dit Ord som en, der har gjort et vældigt Bytte.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Jeg hader og afskyr Løgn, din Lov har jeg derimod kær.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Jeg priser dig syv Gange daglig for dine retfærdige Lovbud.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Megen Fred har de, der elsker din Lov, og intet bliver til Anstød for dem.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Jeg håber på din Frelse, HERRE, og jeg har holdt dine Bud.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Min Sjæl har holdt dine Vidnesbyrd, jeg har dem såre kære.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Jeg holder dine Befalinger og Vidnesbyrd, thi du kender alle mine Veje.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Lad min Klage nå frem for dit Åsyn, HERRE, giv mig Indsigt efter dit Ord!
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Lad min Bøn komme frem for dit Åsyn, frels mig efter dit Ord!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Mine Læber skal synge din Pris, thi du lærer mig dine Vedtægter.
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Min Tunge skal synge om dit Ord, thi alle dine Bud er Retfærd.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Lad din Hånd være mig til Hjælp, thi jeg valgte dine Befalinger.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Jeg længes efter din Frelse, HERRE, og din Lov er min Lyst.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Gid min Sjæl må leve, at den kan prise dig, og lad dine Lovbud være min Hjælp!
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Farer jeg vild som det tabte Får, så opsøg din Tjener, thi jeg glemte ikke dine Bud.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
