Salme 104
1 Min sjæl, lov Herren! Herren min Gud, du er såre stor! Du er klædt i Højhed og Herlighed,
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 hyllet i Lys som en Kappe! Himlen spænder du ud som et Telt;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 du hvælver din Højsal i Vandene, gør Skyerne til din Vogn, farer frem på Vindens Vinger;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Vindene gør du til Sendebud, Ildsluer til dine Tjenere!
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Du fæsted Jorden på dens Grundvolde, aldrig i Evighed rokkes den;
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Verdensdybet hylled den til som en Klædning, Vandene stod over Bjerge.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 For din Trusel flyede de, skræmtes bort ved din Tordenrøst,
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 for op ad Bjerge og ned i Dale til det Sted, du havde beredt dem;
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 du satte en Grænse, de ej kommer over, så de ikke igen skal tilhylle Jorden.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kilder lod du rinde i Dale, hen mellem Bjerge flød de;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 de læsker al Markens Vildt, Vildæsler slukker deres Tørst;
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 over dem bygger Himlens Fugle, mellem Grenene lyder deres Kvidder.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Fra din Højsal vander du Bjergene, Jorden mættes fra dine Skyer;
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 du lader Græs gro frem til Kvæget og Urter til Menneskets Tjeneste, så du frembringer Brød af Jorden
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 og Vin, der glæder Menneskets Hjerte, og lader Ansigtet glinse af Olie, og Brødet skal styrke Menneskets Hjerte.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 HERRENs Træer bliver mætte, Libanons Cedre, som han har plantet,
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 hvor Fuglene bygger sig Rede; i Cypresser har Storken sin Bolig.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Højfjeldet er for Stenbukken, Klipperne Grævlingens Tilflugt.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Du skabte Månen for Festernes Skyld, Solen kender sin Nedgangs Tid;
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 du sender Mørke, Natten kommer, da rører sig alle Skovens Dyr;
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 de unge Løver brøler efter Rov, de kræver deres Føde af Gud.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 De sniger sig bort, når Sol står op, og lægger sig i deres Huler;
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Mennesket går til sit Dagværk, ud til sin Gerning, til Kvæld falder på.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Hvor mange er dine Gerninger, HERRE, du gjorde dem alle med Visdom; Jorden er fuld af, hvad du har skabt!
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Der er Havet, stort og vidt, der vrimler det uden Tal af Dyr, både små og store;
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Skibene farer der, Livjatan, som du danned til Leg deri.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 De bier alle på dig, at du skal give dem Føde i Tide;
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 du giver dem den, og de sanker, du åbner din Hånd, og de mættes med godt.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Du skjuler dit Åsyn, og de forfærdes; du tager deres Ånd, og de dør og vender tilbage til Støvet;
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 du sender din Ånd, og de skabes, Jordens Åsyn fornyer du.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 HERRENs Herlighed vare evindelig, HERREN glæde sig ved sine Værker!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Et Blik fra ham, og Jorden skælver, et Stød fra ham, og Bjergene ryger
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Jeg vil synge for HERREN, så længe jeg lever, lovsynge min Gud, den Tid jeg er til.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Min Sang være ham til Behag, jeg har min Glæde i HERREN.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Måtte Syndere svinde fra Jorden og gudløse ikke mer være til! Min Sjæl, lov HERREN! Halleluja!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
