Salme 103
1 (Af David.) Min Sjæl, lov Herren, og alt i mig love hans hellige navn!
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Min Sjæl, lov HERREN, og glem ikke alle hans Velgerninger!
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 Han, som tilgiver alle dine Misgerninger og læger alle dine Sygdomme,
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 han, som udløser dit Liv fra Graven og kroner dig med Miskundhed og Barmhjertighed,
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 han, som mætter din Sjæl med godt, så du bliver ung igen som Ørnen!
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 HERREN øver Retfærdighed og Ret mod alle fortrykte.
Èiní, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Han lod Moses se sine Veje, Israels Børn sine Gerninger;
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 barmhjertig og nådig er HERREN, langmodig og rig på Miskundhed;
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 han går ikke bestandig i Rette, gemmer ej evigt på Vrede;
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 han handled ej med os efter vore Synder, gengældte os ikke efter vor Brøde.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 Men så højt som Himlen er over Jorden, er hans Miskundhed stor over dem, der frygter ham.
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 Så langt som Østen er fra Vesten, har han fjernet vore Synder fra os.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Som en Fader forbarmer sig over sine Børn, forbarmer HERREN sig over dem, der frygter ham.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
14 Thi han kender vor Skabning, han kommer i Hu, vi er Støv;
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 som Græs er Menneskets dage, han blomstrer som Markens Blomster;
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 når et Vejr farer over ham, er han ej mere, hans Sted får ham aldrig at se igen.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Men HERRENs Miskundhed varer fra Evighed og til Evighed over dem, der frygter ham, og hans Retfærd til Børnenes Børn
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 for dem, der holder hans Pagt og kommer hans Bud i Hu, så de gør derefter.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 HERREN har rejst sin Trone i Himlen, alt er hans Kongedømme underlagt.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Lov HERREN, I hans Engle, I vældige i Kraft, som gør, hvad han byder, så snart I hører hans Røst.
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Lov HERREN, alle hans Hærskarer, hans Tjenere, som fuldbyrder hans Vilje.
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Lov HERREN, alt, hvad han skabte, på hvert eneste Sted i hans Rige! Min Sjæl, lov HERREN!
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
