Ordsprogene 5
1 Mærk dig, min Søn, min Visdom, bøj til min Indsigt dit Øre,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 at Kløgt må våge øver dig, Læbernes kundskab vare på dig.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Thi af Honning drypper den fremmedes Læber, glattere end Olie er hendes Gane;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 men til sidst er hun besk som Malurt, hvas som tveægget Sværd;
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 hun følger ej Livets Vej, hendes Spor er bugtet, hun ved det ikke.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Hør mig da nu, min Søn, vig ikke fra min Munds Ord!
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Lad din Vej være langt fra hende, kom ej hendes Husdør nær,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 at du ikke må give andre din Ære, en grusom Mand dine År.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 at ikke dit Gods skal mætte fremmede, din Vinding ende i Andenmands Hus,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 så du gribes af Anger til sidst, når dit Kød og Huld svinder hen,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 og du siger: "Ak, at jeg hadede Tugt, at mit Hjerte lod hånt om Revselse,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 så jeg ikke lød mine Læreres Røst, ej bøjed mit Øre til dem, som lærte mig!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Nær var jeg kommet i alskens Ulykke midt i Forsamling og Menighed!"
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drik Vand af din egen Cisterne og rindende Vand af din Brønd;
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 lad ej dine Kilder flyde på Gaden, ej dine Bække på Torvene!
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Dig skal de tilhøre, dig alene, ingen fremmed ved Siden af dig!
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Velsignet være dit Væld, og glæd dig ved din Ungdoms Hustru,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 den elskelige Hind, den yndige Gazel; hendes Elskov fryde dig stedse, berus dig altid i hendes Kærlighed!
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Hvi beruser du dig, min Søn, i en fremmed og tager en andens Hustru i Favn?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Thi for HERRENs Øjne er Menneskets Veje, grant følger han alle dets Spor;
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 den gudløse fanges af egen Brøde og holdes fast i Syndens Reb;
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 han dør af Mangel på Tugt, går til ved sin store Dårskab.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
