Job 38
1 Så svarede HERREN Job ud fra Stormvejret og sagde:
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 "Hvem fordunkler mit Råd med Ord, som er uden Mening?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Omgjord som en Mand dine Lænder, jeg vil spørge, og du skal lære mig!
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Hvor var du, da jeg grundede Jorden? Sig frem, om du har nogen Indsigt!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Hvem bestemte dens Mål - du kender det jo - hvem spændte Målesnor ud derover?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Hvorpå blev dens Støtter sænket, hvem lagde dens Hjørnesten,
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 mens Morgenstjernerne jubled til Hobe, og alle Gudssønner råbte af Glæde?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 Hvem stængte for Havet med Porte, dengang det brusende udgik af Moders Skød,
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 dengang jeg gav det Skyen til Klædning og Tågemulm til Svøb,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 dengang jeg brød det en Grænse og indsatte Portslå og Døre
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 og sagde: "Hertil og ikke længer! Her standse dine stolte Vover!"
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Har du nogen Sinde kaldt Morgenen frem, ladet Morgenrøden vide sit Sted,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 så den greb om Jordens Flige og gudløse rystedes bort,
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 så den dannedes til som Ler under Segl, fik Farve, som var den en Klædning?
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 De gudløses Lys toges fra dem, den løftede Arm blev knust.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Har du mon været ved Havets Kilder, har du mon vandret på Dybets Bund?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Mon Dødens Porte har vist sig for dig, skued du Mulmets Porte?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Så du ud over Jordens Vidder? Sig frem, om du ved, hvor stor den er!
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Hvor er Vejen til Lysets Bolig, og hvor har Mørket mon hjemme,
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 så du kunde hente det til dets Rige og bringe det hen på Vej til dets Bolig?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Du ved det, du blev jo født dengang, dine Dages Tal er jo stort!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Har du været, hvor Sneen gemmes, og skuet, hvor Hagelen vogtes,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 den, jeg gemmer til Trængselens Tid, til Kampens og Krigens Dag?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Hvor er Vejen did, hvor Lyset deler sig, hvor Østenvinden spreder sig ud over Jorden?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Hvem åbnede Regnen en Rende og Tordenens Lyn en Vej
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 for at væde folketomt Land, Ørkenen, hvor ingen bor,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 for at kvæge Øde og Ødemark og fremkalde Urter i Ørkenen?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Har Regnen mon en Fader, hvem avlede Duggens Dråber?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Af hvilket Skød kom Isen vel frem, hvem fødte mon Himlens Rim?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 Vandet størkner som Sten, Dybets Flade trækker sig sammen.
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Knytter du Syvstjernens Bånd, kan du løse Orions Lænker?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Lader du Aftenstjemen gå op i Tide, leder du Bjørnen med Unger?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Kender du Himmelens Love, fastsætter du dens Magt over Jorden?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Kan du løfte Røsten til Sky, så Vandskyl adlyder dig?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Sender du Lynene ud, så de går, og svarer de dig: "Her er vi!"
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Hvem lagde Visdom i sorte Skyer, hvem gav Luftsynet Kløgt?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Hvem er så viis, at han tæller Skyerne, hvem hælder Himmelens Vandsække om,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 når Jorden ligger i Ælte, og Leret klumper sig sammen?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Jager du Rov til Løvinden, stiller du Ungløvers hunger,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 når de dukker sig i deres Huler; ligger på Lur i Krat?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Hvem skaffer Ravnen Æde, når Ungerne skriger til Gud og flakker om uden Føde?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
