Job 37
1 Ja, derover skælver mit Hjerte, bævende skifter det Sted!
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Lyt dog til hans bragende Røst, til Drønet, der går fra hans Mund!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Han slipper det løs under hele Himlen, sit Lys til Jordens Ender;
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 efter det brøler hans Røst, med Højhed brager hans Torden; han sparer ikke på Lyn, imedens hans Stemme høres.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Underfuldt lyder Guds Tordenrøst, han øver Vælde, vi fatter det ej.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Thi han siger til Sneen: "Fald ned på Jorden!" til Byger og Regnskyl: "Bliv stærke!"
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 For alle Mennesker sætter han Segl, at de dødelige alle må kende hans Gerning.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 De vilde Dyr søger Ly og holder sig i deres Huler:
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Fra Kammeret kommer der Storm, fra Nordens Stjerner Kulde.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Ved Guds Ånde bliver der Is, Vandfladen lægges i Fængsel.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Så fylder han Skyen med Væde, Skylaget spreder hans Lys;
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 det farer hid og did og bugter sig efter hans Tanke og udfører alt, hvad han byder, på hele den vide Jord,
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 hvad enten han slynger det ud som Svøbe, eller han sender det for at velsigne.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Job du må lytte hertil, træd frem og mærk dig Guds Underværker!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Fatter du, hvorledes Gud kan magte dem og lade Lys stråle frem fra sin Sky?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Fatter du Skyernes Svæven, den Alvises Underværker?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Du, hvis Klæder ophedes, når Jorden døser ved Søndenvind?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Hvælver du Himlen sammen med ham, fast som det støbte Spejl?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Lær mig, hvad vi skal sige ham! Intet kan vi få frem for Mørke.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Meldes det ham, at jeg taler? Siger en Mand, at han er fra Samling?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Og nu: Man ser ej Lyset, skygget af mørke Skyer, men et Vejr farer hen og renser Himlen,
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 fra Norden kommer en Lysning. Over Gud er der frygtelig Højhed,
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 og den Almægtige finder vi ikke. Almægtig og rig på Retfærd bøjer han ikke Retten;
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 derfor frygter Mennesker ham, men af selv kloge ænser han ingen.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
