Job 11
1 Så tog Na'amatiten Zofar til Orde og sagde:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 "Skal en Ordgyder ej have Svar, skal en Mundheld vel have Ret?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Skal Mænd vel tie til din Skvalder, skal du spotte og ikke få Skam?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Du siger: "Min Færd er lydeløs, og jeg er ren i hans Øjne!"
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Men vilde dog Gud kun tale, oplade sine Læber imod dig,
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 kundgøre dig Visdommens Løndom, thi underfuld er den i Væsen; da vilde du vide, at Gud har glemt dig en Del af din Skyld!
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Har du loddet Bunden i Gud og nået den Almægtiges Grænse?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Den overgår Jorden i Vidde, er mere vidtstrakt end Havet.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Farer han frem og fængsler, stævner til Doms, hvem hindrer ham?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Han kender jo Løgnens Mænd, Uret ser han og agter derpå,
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 så tomhjernet Mand får Vid, og Vildæsel fødes til Menneske.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Hvis du får Skik på dit Hjerte og breder dine Hænder imod ham,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 hvis Uret er fjern fra din Hånd, og Brøde ej bor i dit Telt,
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 ja, da kan du lydefri løfte dit Åsyn og uden at frygte stå fast,
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 ja, da skal du glemme din Kvide, mindes den kun som Vand, der flød bort;
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 dit Liv skal overstråle Middagssolen, Mørket vorde som lyse Morgen.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 Tryg skal du være, fordi du har Håb; du ser dig om og går trygt til Hvile,
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 du ligger uden at skræmmes op. Til din Yndest vil mange bejle.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Men de gudløses Øjne vansmægter; ude er det med deres Tilflugt, deres Håb er blot at udånde Sjælen!
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
