Salme 94
1 HERRE, du Hævnens Gud, du Hævnens Gud, træd frem i Glans;
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 staa op, du Jordens Dommer, øv Gengæld mod de hovmodige!
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Hvor længe skal gudløse, HERRE, hvor længe skal gudløse juble?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 De fører tøjlesløs Tale, hver Udaadsmand ter sig som Herre;
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 de underkuer, o HERRE, dit Folk og undertrykker din Arvelod;
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 de myrder Enke og fremmed, faderløse slaar de ihjel;
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 de siger: »HERREN kan ikke se, Jakobs Gud kan intet mærke!«
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Forstaa dog, I Taaber blandt Folket! Naar bliver I kloge, I Daarer?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Skulde han, som plantede Øret, ej høre, han, som dannede Øjet, ej se?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Skulde Folkenes Tugtemester ej revse, han som lærer Mennesket indsigt?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 HERREN kender Menneskets Tanker, thi de er kun Tomhed.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Salig den Mand, du tugter, HERRE, og vejleder ved din Lov
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 for at give ham Ro for onde Dage, indtil der graves en Grav til den gudløse;
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 thi HERREN bortstøder ikke sit Folk og svigter ikke sin Arvelod.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Den retfærdige kommer igen til sin Ret, en Fremtid har hver oprigtig af Hjertet.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Hvo staar mig bi mod Ugerningsmænd? hvo hjælper mig mod Udaadsmænd?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Var HERREN ikke min Hjælp, snart hviled min Sjæl i det stille.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Naar jeg tænkte: »Nu vakler min Fod«, støtted din Naade mig, HERRE;
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 da mit Hjerte var fuldt af ængstede Tanker, husvaled din Trøst min Sjæl.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Staar du i Pagt med Fordærvelsens Domstol, der skaber Uret i Lovens Navn?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Jager de end den retfærdiges Liv og dømmer uskyldigt Blod,
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 HERREN er dog mit Bjærgested, min Gud er min Tilflugtsklippe;
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 han vender deres Uret imod dem selv, udsletter dem for deres Ondskab; dem udsletter HERREN vor Gud.
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
