Salme 91

1 Den, der sidder i den Højestes Skjul og dvæler i den Almægtiges Skygge,

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2 siger til HERREN: Min Tilflugt, min Klippeborg, min Gud, paa hvem jeg stoler.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3 Thi han frier dig fra Fuglefængerens Snare, fra ødelæggende Pest;

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4 han dækker dig med sine Fjedre, under hans Vinger finder du Ly, hans Trofasthed er Skjold og Værge.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5 Du frygter ej Nattens Rædsler, ej Pilen, der flyver om Dagen,

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6 ej Pesten, der sniger i Mørke, ej Middagens hærgende Sot.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7 Falder end tusinde ved din Side, ti Tusinde ved din højre Haand, til dig naar det ikke hen;

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8 du ser det kun med dit Øje, er kun Tilskuer ved de gudløses Straf;

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9 (thi du, HERRE, er min Tilflugt) den Højeste tog du til Bolig.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10 Der times dig intet ondt, dit Telt kommer Plage ej nær;

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11 thi han byder sine Engle at vogte dig paa alle dine Veje;

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12 de skal bære dig paa deres Hænder, at du ikke skal støde din Fod paa nogen Sten;

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13 du skal træde paa Slanger og Øgler, trampe paa Løver og Drager.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14 »Da han klynger sig til mig, frier jeg ham ud, jeg bjærger ham, thi han kender mit Navn;

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15 kalder han paa mig, svarer jeg ham, i Trængsel er jeg hos ham, jeg frier ham og giver ham Ære;

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16 med et langt Liv mætter jeg ham og lader ham skue min Frelse!«

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.