Salme 77

1 Til Sangmesteren. Til Jedutun. Af Asaf. En Salme.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Jeg raaber højt til Gud, højt til Gud, og han hører mig;

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 jeg søger Herren paa Nødens Dag, min Haand er om Natten utrættet udrakt, min Sjæl vil ikke lade sig trøste;

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 jeg ihukommer Gud og stønner, jeg sukker, min Aand vansmægter. (Sela)

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Du holder mine Øjne vaagne, jeg er urolig og maalløs.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Jeg tænker paa fordums Dage, ihukommer længst henrundne Aar;

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 jeg gransker om Natten i Hjertet, grunder og ransager min Aand.

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Vil Herren bortstøde for evigt og aldrig mer vise Naade,

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 er hans Miskundhed ude for stedse, hans Trofasthed omme for evigt og altid,

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 har Gud da glemt at ynkes, lukket sit Hjerte i Vrede? (Sela)

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Jeg sagde: Det er min Smerte, at den Højestes højre er ikke som før.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Jeg kommer HERRENS Gerninger i Hu, ja kommer dine fordums Undere i Hu.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Jeg tænker paa al din Gerning og grunder over dine Værker.

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Gud, din Vej var i Hellighed, hvo er en Gud saa stor som Gud!

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Du er en Gud, som gør Undere, du gjorde din Vælde kendt blandt Folkene,

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 udøste dit Folk med din Arm, Jakobs og Josefs Sønner. (Sela)

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Vandene saa dig, Gud, Vandene saa dig og vred sig i Angst, ja Dybet tog til at skælve;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Skyerne udøste Vand, Skyhimlens Stemme gjalded, dine Pile for hid og did;

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 din bragende Torden rulled, Lynene oplyste Jorderig, Jorden bæved og skjalv;

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 din Vej gik midt gennem Havet, din Sti gennem store Vande, dine Fodspor kendtes ikke. Du førte dit Folk som en Hjord ved Moses's og Arons Haand.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.